Ani atletika, ani kapela. Mladičká Indráčková strčila flétnu do šuplíku a zamířila do Pekingu

Klidně z ní mohla být vrcholová atletka. Anebo mohla vynikat ve hře na flétnu. Nakonec se však Anežka Indráčková dala zlákat cestou, kterou se už dříve vydala její o devět let starší sestra Karolína. Skoky na lyžích ji katapultovaly až na olympijské hry do Pekingu, coby teprve patnáctiletá tak bude nejmladší členkou české výpravy. „Olympiáda je snem každého sportovce. Ještě před pár týdny jsem přitom držela palce ségře, aby jí nominace vyšla,“ usmívá se olympijský benjamínek.

Chvíli stíhala obojí, atletiku i skoky na lyžích. „S atletikou jsem ale začínala. V Desné fungoval a stále funguje výborný oddíl. I když jsme třítisícové městečko, dokázali jsme s Jablonečáky a Liberečáky svádět docela vyrovnané souboje,“ líčí. „Tréninky atletiky byly hodně zábavné a pestré. Mě vždy nejvíc bavil skok do dálky, do výšky a běh přes překážky.“

Později přidala skoky. „Daly se stíhat obojí tréninky a když na skocích zrovna neskákali, nevadilo trenérovi, že místo na skoky chodím na atletiku. Časem se začaly prát termíny závodů a musela jsem si vybrat.“

Nejmladší, ale nejzkušenější?

S kumštem si tolik hlavu nelámala. „Na zobcovou flétnu jsem ale hrála docela dlouhou. Kromě cvičení v ZUŠ mě rodiče přemluvili, abych hrála i v jejich kapele, jmenuje se „Sbor dobrovolných muzikantů“. Oni si z toho názvu dělají trochu srandu, protože na každé vesnici je Sbor dobrovolných hasičů. A hrají něco, čemu říkají deathfolk,“ směje se mladá skokanská naděje. „Teď už flétnu vůbec nestíhám, strčila jsem ji do šuplíku. Třeba se k ní jednou vrátím. Muzika mě baví, ale momentálně jen jako posluchačku.“

Všechnu její pozornost upoutaly skoky. Zkraje se sezony začala objíždět závody Kontinentálního poháru a FIS Cupu, tedy druhé výkonnostní kategorie. Vrcholem sezony mělo být únorové mistrovství světa juniorů v polském Zakopaném, na kterém dosud ještě nikdy v kariéře nestartovala. Místo do sousedního Polska míří do mnohem vzdálenější destinace na svou premiérovou účast pod pěti kruhy.

Paradoxně právě v dějišti olympijských her si zaskáče v této sezoně už podruhé. „Byla jsem přímo na olympijském můstku v Pekingu. Je to úplně nový můstek. Začátkem prosince tam probíhaly první oficiální závody, Kontinentální pohár,“ vypráví Indráčková. „Jela jsem tam závodit a zároveň na výzvědy, abych mohla holkám říci, jaký ten můstek je. Teď jsem vlastně, pokud se týká znalosti olympijského můstku v Číně, nejzkušenější členkou týmu.“

Anežka Indráčková doplnila v nominaci skokanek o devět let starší sestru Karolínu a sedmnáctiletou Kláru Ulrichovou. „Rozhodně se nebereme jako soupeřky, fandíme si a vzájemně si přejeme co nejlepší výsledky,“ ujišťuje. „Ale to platí o celém týmu, nejen o nás dvou.“