Skoky na lyžích aneb od estetiky k véčku

Tradiční sport, nejen zimní, ale také letní. Sport, který léta lpěl na čisté estetice svého provedení a stylu. Sport, který má většina českých fanoušků spojený zejména s obdobím Silvestra. Představují se skoky na lyžích.

Svou domovinu mají pochopitelně ve Skandinávii, konkrétně v Norsku. Nejstarší záznamy o existenci tohoto sportu pocházejí z Morgedalu, prvním známým skokanem byl norský poručík Olaf Rye, který skákal už zkraje 19. století. V roce 1809 skočil do vzdálenosti 9,5 metru, jeho diváky byli další vojáci. První závody se uskutečnily v dalším norském městě Trysilu v roce 1862, Sondre Norheim tehdy skočil třicet metrů a jeho výkon dalších třicet let nikdo nepřekonal. Od roku 1892 se tradiční závody ve skocích na lyžích pořádají na slavném Holmenkollenu. Na olympijských hrách jsou skoky zastoupeny hned od premiéry zimních her v roce 1924.

Revolucionáře Boklöva nejdřív perzekuovali
Skokani zpočátku experimentovali s technikou, díky níž dokázali skákat dál a dál. V první polovině 20. století byla nesmírně populární Kongsbergerova technika, kdy byl skokan  „zlomený“ v pase a ruce měl vztyčené před sebe. Daescher aWindisch na začátku padesátých let srovnali ruce k tělu a vznikla esteticky ukázková technika, která dominovala skokům pro další desetiletí. To se týkalo samotného skoku, v polovině 70. let vylepšil Němec Jochen Danneberg nájezdové postavení na můstku tím, že dal ruce za tělo a vytvořil mnohem aerodynamičtější polohu. Doskakovalo se do ukázkového telemarku.

Pak přišla polovina 80. let a s ní švédský skokan Jan Boklöv. Navzdory tvrdým bodovým srážkám za styl při skoku vždy roztáhl lyže do tvaru písmena V, díky čemuž dokázal skákat výrazně dále než klasicky skákající závodníci. Podle testů aerodynamiky se ukázalo, že V-styl zvedá lyže o osmadvacet procent více než při standardní technice skoku.

Boklöv byl revolucionář, který sice doplácel na bodové srážky, přesto v sezoně 1988/89 vyhrál Světový pohár (SP). A našli se jiní, kteří jej následovali. Například československý reprezentant Jiří Malec tímto stylem získal na ZOH 1988 v Calgary bronz. Oblíbeným sloganem fanoušků té doby bylo „Jirka Malec – skoku znalec“. Odpor skokanského světa k V-stylu brzy padl a po roce 1992 na něj hromadně přešli de facto všichni skokani, byly zrušeny i bodové srážky za tento styl.

V historii je dosud zapsáno pouze pět skokanů, kteří za styl dostali od všech pěti rozhodčích maximální známku 20. Jsou jimi Rakušan Anton Innauer (1976) a Wolfgang Loitzl (2009), Japonci Kazujoši Funaki (1998) a Hideharu Mijahira (2003) a Němec Sven Hannawald (2003). Poslední dva jmenovaní to dokázali ve stejném závodě – 8. února 2003 v závodě SP ve Willingenu.

Skoky, lety, zima, léto, ženy...
Skáče se na středním můstku (konstrukční bod 80 až 100 metrů) a velkém můstku (120 až 130 metrů). Královskou disciplínou jsou pak lety na lyžích, které se konají na mamutích můstcích nad 185 metrů. V norském Vikersundu se nachází aktuálně největší můstek na světě – 225 metrů. Aktuální světový rekord v letech drží Nor Bjørn Einar Romøren, který v roce 2005 dolétl do vzdálenosti 239 metrů. Fin Janne Ahonen v tomtéž závodě skočil ještě o metr dále, ale upadl a rekord nemohl platit.

Boduje se délka skoku i zmíněný styl. Každý závodník získá 60 bodů (u letů 120 bodů), a za každý metr nad konstrukční bod můstku získává další body, pokud skočí méně, než je konstrukční bod, naopak body ztrácí. Za styl dostává od pěti sudích maximálně dvacet bodů, nejlepší a nejhorší známka se škrtá. Svou roli hraje nově hojně diskutovaný větrný vzorec.

Nejvýznamnějšími podniky jsou olympijské hry a mistrovství světa, které se koná v rámci světového šampionátu v klasickém lyžování jednou za dva roky, stejně jako mistrovství světa v letech na lyžích. Velmi populární je Turné čtyř můstků (dříve Intersportturné), které se koná na přelomu roku a je součástí SP. Skáče se také v létě (Grand Prix se koná od roku 1994) a skáčou i ženy. Mají svůj kontinentální pohár a poprvé soutěžily i na MS v roce 2009 v Liberci.

Pohádka o Raškovi
V Česku mají skoky na lyžích dlouhou tradici. Už ve 20. a 30. letech dvacátého století poutaly pozornost, v roce 1923 sledovalo závody v Harrachově na dvacet tisíc diváků. V tomto období bodovali čeští závodníci na MS i na ZOH (Willen Dick, František Wende nebo Rudolf Burkert).

Zlatá éra se psala na přelomu 60. a 70 let, kdy skoku vévodil Jiří Raška, který 4. února oslaví sedmdesátiny. Patřil do legendární party kolem trenéra Zdeňka Remsy, jíž se říkalo Remsa Boys. Ze ZOH 1968 přivezl zlato a stříbro a v sezoně 1970/71 vyhrál jako první český skokan tehdejší Intersport turné.


Jiří Raška, Grenoble, 1968

Raška je dosud jediným českým skokanem, který má zlatou medaili z olympijských her. Spisovatel Ota Pavel tehdy napsal známou Pohádku o Raškovi. Cenné kovy v tomto období přivezli i další skokani, Karel Kodejška nebo Rudolf Höhnl.

Na ně v 80. letech navázali Jiří Parma (mistr světa 1987), Pavel Ploc (stříbro ZOH 1988, bronz ZOH 1984), Jiří Malec (bronz ZOH 1988), v devadesátých letech se s úspěchy přidali Jaroslav Sakala  (mistr světa v letech 1994, dvě medaile na MS 1993) nebo František Jež (vítězné závody v SP). Na začátku nového tisíciletí zářil Jakub Janda, který v roce 2006 vyhrál SP, Turné čtyř můstků a rok předtím přivezl stříbro a bronz z MS.

-ted-