Tomešová u biatlonu usiluje o rovnost: Společnost se posunula, posuňme i stereotypy

Stejně těžké zbraně, stejně velké terče i stejně vysoké prize money. V otázce genderové rovnosti patří biatlon mezi nejsvědomitější sporty, přesto je v něm stále co zlepšovat. V rámci Mezinárodní biatlonové unie se o to snaží i česká trenérka a bývalá biatlonistka Barbora Tomešová.

Přestože biatlon je poměrně mladý sport, v oblasti genderové rovnosti ušel značný kus cesty. A to i díky Pracovní skupině pro genderovou rovnost (Gender Equality Working Group) při Mezinárodní biatlonové unii (IBU), jejíž členkou je i Tomešová. „Když jsem byla na hraně juniorské a seniorské kategorie, bylo dogma, že holky to mají jednodušší, protože jich je míň. Genderové stereotypy tam byly,“ vzpomíná.

Poměrně rychle se ale ženský biatlon vyrovnal tomu mužskému. „Do závodů dnes vybíhá takřka stejný počet žen jako mužů a ve výsledcích pak závodníci i závodnice třeba na 40. místě mají většinou podobnou ztrátu na vítěze,“ vysvětluje bývalá reprezentantka.

Absolutní rovnost na úrovni biatlonistů a biatlonistek dokresluje i fakt, že závodí ve stejných areálech, absolvují stejný počet závodů, na zádech vozí stejně těžké zbraně, s nimiž střílejí na stejně velké terče, které jsou umístěny ve stejně velké vzdálenosti, a nakonec dostávají stejně vysokou finanční odměnu.

Ženy ve vedení?

Pracovní skupina pro genderovou rovnost se kromě oblasti sportu zaměřuje ještě na vedení organizace a mediální pokrytí biatlonistů a biatlonistek v rámci Mezinárodní biatlonové unie. Počty žen na vedoucích pozicích se snaží zvýšit pomocí kvót. Přestože Tomešová jejich příznivkyní není, připouští, že mohou být dobrým odrazovým můstkem: „Když vytvoříme příležitost, odhodíme předsudky a otevřeme dveře, ukáže se, že kompetentní ženy tu jsou. Nejen v biatlonu, ale v celé sportovní sféře máme spoustu schopných bytostí, bez ohledu na to, jestli jsou to ženy, nebo muži.“

Data z let 2019 a 2020, o která se opírá strategie IBU pro oblast genderové rovnosti pro roky 2021–2026, ukazují, že v představenstvu organizace byla jediná žena. V současnosti už tam najdeme z celkových jedenácti členů tři. Stejných vývoj zaznamenala i Technická komise.

Stále se setkávám s tím, že spoustě lidem nejde přes ústa mě nazvat trenérkou. Velice často říkají: ‚Bára je trenér.

Ženy se dnes pomalu dostávají také mezi trenéry a servismany, často ale podle Tomešové čelí různým stigmatům nebo předsudkům: „V některých zemích genderová rovnováha vychází z národní kultury naprosto přirozeně, v jiných je ale kultura postavena velmi stereotypně, a pro ženy je těžší se prosadit.“ Aktivity směřující k rovnosti žen a mužů podle ní odsuzují i někteří sportovci, ale také sportovkyně, které je považují za „blbost a zbytečné.“

Sport a média

V rámci mediálního pokrývání sportovců a sportovkyň se dá říct, že IBU už dosáhla genderové rovnosti. Přenosy mužských i ženských závodů bývají stejně dlouhé a vítězové a vítězky dostávají stejný prostor v médiích i na sociálních sítích. Na titulní straně měsíčníku Biathlon World najdete buď muže a ženu společně, nebo se pohlaví střídají. Podle Tomešové ale ženský biatlon občas přitahuje více pozornosti než ten mužský: „Mezi sportovními fanoušky je stále více mužů než žen. Sledovanost ženských závodů je tak díky sportovkyním, které vypadají velice líbivě, někdy vyšší než těch mužských.“

Co se médií nad rámec IBU týče, Sama Tomešová během své kariéry odlišný přístup k biatlonistkám a biatlonistům nepocítila a s novináři komunikovala ráda. Dodnes si však všímá tendence nepřechylovat oslovení u žen: „Stále se setkávám s tím, že spoustě lidem nejde přes ústa mě nazvat trenérkou. Velice často říkají: Bára je trenér.‘“ Uznává, že v rétorice některých sportovních komentátorů se už i ženské tvary, jako je sportovkyně, závodnice či trenérka, objevují.

Spolupráce napříč federacemi i sporty

Výsledky aktivit Pracovní skupiny se promítají i do struktur jednotlivých federací. Například Safeguarding policy (ochranné podmínky) týkající se obtěžování nebo šikany musí všechny federace, které chtějí být součástí IBU, implementovat do vlastní struktury a řídit se jimi. Na webu Biathlon Integrity Unit, která se zabývá třeba také bojem proti dopingu, sportovci najdou návod, jak v případě nežádoucího jednání postupovat a zároveň zde mohou takové chování nahlásit. „Funguje to spíše na bázi ochranných rámců a edukace na základě současného trendu chovat se k sobě slušně,“ vysvětluje Tomešová. Doposud nahlášené případy podle ní nebyly závažné.

Mezinárodní biatlonová unie není ve světě sportu jediná, kdo se aktivně věnuje otázce genderové rovnosti. Ve spolupráci s Mezinárodní federací bobového sportu a skeletonu uspořádala na jaře seminář v Mnichově, kterého se zúčastnila i Tomešová: „Do té doby jsem s těmito sporty nikdy nebyla v kontaktu, ale zjistila jsem, že všude se řeší to samé. Bylo to pro mě obrovsky obohacující a emočně silné. Zazněla tam věta, která mi v hlavě zní dodnes: ‚Genderové stereotypy se nastavily před 2,5 miliony let. Už jsme se trochu jako společnost posunuli, neměli bychom tedy posunout i ty stereotypy?‘“  

Činnost Pracovní skupiny pro genderovou rovnost si Tomešová pochvaluje. Těší ji třeba zastoupení jejích členů na významných postech v rámci celé IBU nebo podpora prezidenta Unie. „Baví mě to, ale říkám si, že kdybych to nemusela řešit, byla bych radši – znamenalo by to, že je vše v pořádku a všichni se k sobě chováme hezky. Život ale není fér a věci jsou potřeba řešit. Myslím, že biatlon posouváme k lepšímu,“ uzavírá.