První start a hned stříbro. Lorenc vybojoval na Světových hrách první medaili z bowlingu

První účast českých hráčů v bowlingu na Světových hrách proměnil v medailovou. Vicemistr Evropy Jaroslav Lorenc přidal stříbro i z prestižní světové soutěže, a to po finálové prohře 1:2 s profesionálním hráčem Samem Cooleym z Austrálie. „Těsně po finále jsem trochu zklamaný. Přeci jen, prohrál jsem. Ale celkově si myslím, že to je super úspěch,“ řekl Jaroslav Lorenc, který hraje bowling v české i švédské soutěži.

Finále proti Samu Cooleymu jste začal skvěle, výhrou 258:244. Jak často zahrajete tak vysoké skóre?
První hra byla výborná. Řekl bych, že tohle se povede tak v patnácti procentech her. Ve finále jsme hráli ze začátku oba skvěle. Mně pak trochu odešla reakce koule, takže mi tam zůstávaly jednotlivé kuželky z dobrých hodů, což se bohužel občas stává. Sam hrál výborně a já už jsem to pak neměl šanci dohnat.

Byl jste nervózní při finále? Hrálo i tohle svou roli?
Trochu nervózní jsem byl. Přiznám se, že už ne tolik, protože přeci jen za poslední rok už jsem nějaká finále odehrál. Ale drobná nervozita je tam vždycky.

Letos jste vybojoval stříbro na mistrovství Evropy a teď i na Světových hrách. Dají se tyto úspěchy srovnat?
Obě stříbra jsou pro mě extrémně důležitá. Jsou to velké úspěchy a já si jich vážím obou asi dost podobně. Doufejme, že už taky přijde nějaké zlato.

Ještě něco, co k němu v Birminghamu scházelo – kromě reakce koule?
Moje další kroky se teď budou soustředit na nabrání fyzičky. Potřeboval bych hrát trochu rychleji a mít víc otáček, aby dopadly jednotlivé kuželky, co tam zůstaly. Myslím, že pak to půjde ještě dál.

Semifinále i finále turnaje na Světových hrách jste odehrál proti profesionálním hráčům. V čem se liší váš a jejich režim?
Je dost podobný, ale rozdíl bude určitě v psychické hře. Oni jsou zvyklí být pod vysokým tlakem prakticky neustále. Živí je to a hrají o to, aby měli co jíst, takže jsou na to mnohem zvyklejší než já. Na tom bude třeba ještě trochu zapracovat.

Co živí vás? Jak kombinujete bowling a běžný život?
Pracuji pro Českou bowlingovou asociaci, starám se o sociální média. Díky tomu můžu takto cestovat. Zčásti fotím a natáčím videa.

Jak často trénujete?
Když nejsou soutěže, tak třeba jednou týdně. A když začnou, tak před nimi celkem často. Mezi nimi záleží, kolik je času, jak se člověk cítí, jestli je třeba na něčem speciálně zapracovat.

Co obnáší bowlingový trénink? Na čem se pracuje?
Na mnoha aspektech. Pro mě je asi nejdůležitější takzvaná „lane play“, tedy zkoušení různých koulí na různých částech dráhy a na různém mazání. Snažím se trochu simulovat podmínky, co mohou být na turnajích.

Jak jste se k bowlingu vlastně dostal?
Jednoduše. Byl jsem si zahrát s rodiči a nějak mě to chytlo. Zahrál jsem si dětský turnaj a už mě to nepustilo. Od té dobry, hraju, trénuju, cestuju.

V Birminghamu vás čeká ještě medailové setkání v Českém domě a pak také ceremoniál s předáváním medailí. Jaké máte další plány?
Chceme se jet podívat k moři a pak se tu zdržet, podívat na ostatní sporty a zafandit. Do konce sezony chceme objet nějaké turnaje evropské tour, i když jich není tolik. Organizátoři mají po pandemii strach vše znovu otevřít. Ale chci hrát evropskou tour a v novém roce zkusit profesionální PBA.