Paralympionik Jahoda: Cesta na vrchol je návyková. Úraz páteře mě nezastaví

Paralympijské hry
Paralympijské hry
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Býval vrcholovým sportovcem ještě před úrazem. Jezdil na vodních lyžích a patřil ke světové špičce, v roce 2007 se dokonce stal mistrem Evropy. O rok později si ale při soustředění přivodil vážné poranění páteře a zůstal na vozíčku. Teď handbiker Patrik Jahoda reprezentuje Česko na paralympiádě v Paříži.

„Cesta na vrchol je velmi návyková. Postupně jsem se zlepšoval a v roce 2007 jsem dokázal vyhrát mistrovství Evropy v mé kategorii. Měl jsem plány do budoucna, chtěl jsem se stát i mistrem světa a třeba dělat vodní lyže profesionálně, ale vše dopadlo trochu jinak. Při přípravě v USA na nadcházející sezónu, jsem si po tréninku ještě chtěl trochu zaplavat. Bohužel se mi při skoku do vody něco nepovedlo a narazil jsem hlavou přímo do dna. Zlomil jsem si páteř a ochrnul jsem na přibližně 85 % těla,“ popisuje Patrik otevřeně.

5 medailí za půlku paralympiády!
(0:32)

K nejlepším na světě však patří i po úraze. Jen vyměnil disciplínu a stal se z něj handbiker. „Jednoduše lze říci, že handbike je kolo poháněné silou rukou. Zpravidla má tři kola, z nichž dvě jsou vzadu. Nejčastěji na handbiku jezdí ti, kteří nejsou schopni používat normální kolo kvůli ochrnutí nebo ztrátě dolních končetin v důsledku zranění či nemoci. Cyklista na handbiku může sedět, ležet nebo klečet. Ruce ovládají synchronní kliky, z nichž je síla přenášena řetězem na přední kolo. Využívá se přesmykač a přehazovačka stejných typů jako na kole,“ popisuje svůj sportovní nástroj Patrik Jahoda.

Symbol AGITOS! Kde se vzal a co reprezentuje?
(0:28)

Vodní lyže handicapovaných už ho po úraze nelákaly, ale jeho tatínka napadlo, že by mohli obnovit rodinnou tradici cyklistických výletů, a tak se Patrik poprvé dostal k handbiku. „Začátky na handbiku byly opravdu extrémně náročné. Každý, byť sebemenší kopeček pro mě představoval to, co pro profesionální cyklisty představuje Alpe-d’Huez nebo Mont Ventoux,“ směje se dnes Patrik. „Něco mě ale pořád hnalo dál, jezdil jsem stále víc a znovu jsem objevil kouzlo postupného zlepšování se a cesty na vrchol,“ dodává.

V prvních dvou závodech skončil poslední, přesto ho ale jejich atmosféra nadchla a už nepustila. Od té doby se mu povedlo vyhrát pět závodů světového poháru a jednou světový pohár celkově. Na paralympiádě v Tokiu vybojoval čtvrté místo a právě teď reprezentuje Česko na paralympiádě v Paříži. Proto se také stal součástí velké olympijské kampaně, kde se parasportovci objevují po boku zdravých sportovců. Sport je totiž jen jeden.

Článek je převzatý z magazínu toyotalife.cz.

líbil se ti článek?