Kokosy na sněhu? Zapomeňte! Neuvěřitelný příběh našeho čtyřbobu na olympiádě

Také vás dojal a fascinoval příběh jamajského čtyřbobu na olympiádě v Calgary 1988, který inspiroval americké filmaře, jež natočili dnes už legendární film Kokosy na sněhu? Jestli chcete znát ještě lepší příběh navíc s českou stopou, tak vás nyní přeneseme do roku 1948 na olympijské hry do Svatého Mořice.

Píše se leden 1948. Poprvé od konce 2. světové války se uskutečnily olympijské hry. Po osmi dlouhých letech se do Svatého Mořice sjelo skoro 700 nejlepších sportovců planety, aby soutěžili o olympijské medaile.

Do Švýcarska odcestovalo i necelých 50 sportovců z Československa, ve kterém už pomalu přituhovalo a blížil se únorový komunistický puč, který na více jak 40 let naši zemi uvrhl do područí totalitního režimu.

Největšího úspěchu tehdy z naší výpravy dosáhl hokejový tým, který v brance s Božou Modrým, útočníkem Vladimírem Zábrodským či Stanislavem Konopáskem vybojoval senzační medaile. Kdo by tehdy tušil, že o dva roky později řada hráčů z této úspěšné generace skončí po vykonstruovaném soudním procesu na mnoho let ve vězení. Ale to už je zase jiný a smutný příběh.

Připomeňme si nyní neuvěřitelný příběh, který se už jen tak nezopakuje. Ve Švýcarsku tehdy s manželkou žil Max Ippen. Měl židovský původ, německé jméno a československý pas. Prošel za války tábory třetí říše. Továrnu mu sebrali nacisté, Československo ho stíhalo po válce za velezradu, a přesto v roce 1948 reprezentoval naší zemi na olympiádě.

Ippen se nabídl Československému olympijskému výboru, že bude závodit jako bobista a obstará jak boby, tak i posádku. Starší dvojbob sehnal rychle a čtyřbob pořídil Ippen na 4500 franků. Teď už jen najít parťáky.

Prvním byl Eduard Novotný, který s Maxem Ippenem absolvoval závod na dvojbobu i čtyřbobu. Dalším uloveným členem posádky se stal servisman lyžařské výpravy František Zajíček a teď pozor! Ippen přemluvil i legendárního hokejového rozhodčího Vojtěcha Okoličányho, aby se také spustil do dobrodružství v ledovém korytě.

Ještě větší šok přišel během tréninku. Československý čtyřbob zajel třetí nejrychlejší čas! Jenže nastal problém. Okoličány dostal nůž na krk a musel se rozhodnout, jestli chce na olympiádě startovat jako rozhodčí, nebo jako sportovec. Přiklonil se k první variantě a Ippen musel fofrem splašit náhradníka.

Naštěstí našel v okolí Svatého Mořice studenta Ivana Šipajdla a problém byl vyřešen. Ippen s Novotným v závodě dvojbobů nakonec obsadili 14. místo. Narychlo slepený čtyřbob nakonec zajel stejný výsledek a skončil tak předposlední.

Když se jeden ze členů posádky František Zajíček, který byl profesí vojenský zpravodajec, vrátil do Československa, musel soudruhům vysvětlovat, jak se mohlo stát, že závodil na olympiádě v jednom bobu s velezrádcem Ippenem.

Sám zajíček nakonec odskákal komunistický převrat kriminálem. Ve vykonstruovaném procesu v roce 1950 byl společně se svým druhem v odboji plukovníkem Josefem Robotkou a dalšími důstojníky odsouzen pro zločin vyzvědačství a velezradu k doživotnímu vězení.

Po jedenácti letech tvrdého žaláře byl propuštěn na amnestii 10. května 1960 a vrátil se ke své ženě a synovi. Na sport nezanevřel. Vrátil se zpět k milovanému lyžování, ale do bobů už nikdy nevlezl. Zemřel v lednu 1987. Koncem roku 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka.

A jak dopadl dobrodruh Ippen? Do komunistického Československa se nikdy nevrátil. Ze Švýcarska se rodina přestěhovala do Salzburku, kde pracoval jako obchodní cestující. Zemřel nečekaně při obchodní cestě do Paříže 28. května 1957 a je pochován na komunálním hřbitově v Salzburku v rodinné hrobce.

Po únorovém puči se do nemilosti dostaly dokonce i boby. V Československu byly označený jako buržoazní sport a ztratily státní podporu.

Využité zdroje: Článek magazínu Reportér a Ski klubu Velké Meziříčí.