Z náhradníka legendou! Olympijský vítěz Svoboda vzpomíná na svůj gól ve finále

Jako by to byl osud. Na zimní olympiádě v Naganu 1998 rozhodl jediným gólem ve finále o vítězství Čechů nad Rusy hokejista Petr SVOBODA. O 18 let dříve se podařil stejný kousek tentokrát fotbalistovi, který měl stejné příjmení. Jindřich SVOBODA na hrách v Moskvě 1980 zařídil ve finále proti NDR výhru 1:0. „To už je asi dané tím příjmením, že se něco takového povedlo. Ale teď vážně. Je důležité pro ten úspěch něco udělat a nespoléhat pouze na jméno,“ řekl Jindřich Svoboda, který 14. září oslavil 70. narozeniny.

Byl to takový žolík. Jindřich Svoboda naskočil v základní skupině olympijského turnaje pouze do dvou utkání. Ve vyřazovací fázi se na hřiště nedostal. Šanci dostal od trenéra Havránka nakonec až ve finále.

„Beru to na sebe, že je to moje vítězství. Měl jsem tehdy skvělou formu. Ale poranil jsem si ve finále žebra a nemohl jsem se nadechnout. Jindra by nikdy v životě na hřiště nešel. Udělal jsem ho slavným,“ vtipkoval Ladislav Vízek při vzpomínce na zlaté finále, kdy ho na hřišti vystřídal právě Jindřich Svoboda, který čtyři minuty na to dal rozhodující branku. Od té památné chvíle získal přezdívku Zlatá noha.

Co říkáte na to, že Ladislav Vízek tvrdí, že vás udělal slavným?

Ještě že se zranil, jinak jsme s Němci remizovali, a mohlo to dopadnout jinak. (smích)

Jak vzpomínáte na olympijský turnaj?

Základní skupinu jsme hráli v tehdejším Leningradu, dnes Petrohradu, a moc jsme se nevyspali, protože tam panovala bílá noc. Museli jsme mít polštáře přes hlavu. Bylo tam i obrovské vedro. Základní skupinu jsme prošli jen tak tak s odřenýma ušima. Po postupu do vyřazovací části, která byla v Moskvě, už jsme měli lepší podmínky.

Čím to bylo, že se československému týmu podařil tak skvělý úspěch?

Byli jsme výborná parta. Rozuměli jsme si, a navíc to trenér Havránek skvěle poskládal. Pravá strana sestavy byla z Brna, prostředek z Ostravy a levá strana z Dukly.

Nezapomenutelná prý byla i oslava po finále.

Diskotéka byly přímo v olympijské vesnici. V obrovském sále tam hrál diskžokej a my jsme pili ruskou vodku, kterou tekla proudem. Sehnal nám ji na naší ambasádě basketbalista Áda Pospíšil. Tehdy jsem mu to dal za úkol.

Co jste tehdy dostal za olympijské zlato?

V Moskvě jsme dostávali prémie za vítězství. Přivezl jsem si i malou barevnou televizi, která mi hrála ale jenom chvilku. Pak jsme si odvezl akorát vzpomínky. Po příletu domů ještě každý obdržel třicet tisíc korun.

Zahrajete si ještě někdy fotbal?

Mám umělé koleno, takže pár let už fotbal nehraji. Ale jsem správcem na tenisových kurtech a tenis hraji často. Jezdím i na kole. Když můžu stále ještě sportovat, tak je to super.

V nedávné době jste byl i trenérem fotbalové přípravky Zbrojovky Brno.

Ano. Čtyři roky jsem trénoval děti na Zbrojovce. Byli jsme dokonce vicemistři republiky. Ve finále v Roudnici nad Labem nás porazila jen Sparta. Pak jsme přestal trénovat, když kluky přebral trenér dorostu. Dnes je celkově těžké děti motivovat do sportu. Chvíli jsou do toho zapáleni, ale nevydrží u toho dlouho, což je škoda.

Zajímavostí je, že bydlíte v Brně ve stejném domě, jako další olympijský vítěz cyklista Jiří Daler.

S Jurou jsme jezdili společně s rodinami na dovolenou do Chorvatska. Často se vídáme. Je to hezká náhoda, že spolu bydlíme v jednom domě.