Byla to klukovina, vzpomíná snowboardcrossař Kubičík, jak přišel o olympiádu. Teď si užívá ODM

V roce 2018 startoval snowboardcrossař Jan Kubičík poprvé na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu. A chystal se také o čtyři roky později do Pekingu, jenže při tréninku upadl na sjezdovce, naštípl si holenní kost v kotníku a o druhou účast na největší sportovní akci přišel. Olympijskou atmosféru teď osmadvacetiletý rodák z Brna zažívá znovu, na slavnostním zahájení vedl výpravu Jihomoravského kraje.

„Je to obrovská akce, daleko větší, než jsem sám čekal. Jihočeský kraj ji nádherně připravil. Pro mladé sportovce je to fajn zkušenost a motivace do další práce,“ prohlásil Kubičík.

Ty sám jsi ji také zažil, dokonce máš stříbrnou medaili. Jak na ni vzpomínáš?

Vzpomínám na ni rád. Byla to bezva akce, takhle v mladém věku jsem poznal spoustu fajn lidí, k tomu medaile. Znamenala pro mě hodně, protože jsem ji získal ve slalomu, což nebyla úplně moje disciplína. Naopak ve snowboardcrossu jsem měl získat zlato, zajel jsem i suverénní kvalifikaci, ale bohužel jsem v semifinále upadl a o vítězství jsem přišel.

Poznejte skateboardistu Maxima Habance

Letos ses stal vlajkonošem. Co to pro tebe znamená?

Jsem hrdý Brňák, takže nést vlajku svého kraje je super zkušenost a fajn pocit.

Olympijskou atmosféru zažíváš po delší době, v roce 2022 si přišel kvůli zranění holení kosti o start na zimních hrách v Pekingu. Co se tehdy stalo?

Byla to klukovina z mé strany. Spadl jsem na začátku tréninku pro rozjíždění.

 
Věděl jsi hned, že je zle?
 
V první chvíli jsem si nemyslel, že je situace až tak hrozná, spíš jsem čekal výron, který po tréninku zaleduju a budu druhý den pokračovat. Jenže jak jsem vyndal nohu z boty, byla celá červená a nateklá. Hned jsem věděl, že to nevypadá dobře. Na rentgenu doktoři diagnostikovali zlomeninu holeně v kotníku. Dva dny nato letěl domů.

Člověk na takovou akci dlouho trénuje a najednou o olympiádu přijde a další bude až za čtyři roky. Kdo ti pomáhal krizi překonat, abys neztratil motivaci? Rodina?

Samozřejmě jsem z toho byl smutný a zklamaný, ale relativně brzo jsem se z toho psychicky dostal. Celkem rychle jsem se začal znova trénovat, ale je pravda, že o té noze jsem věděl ještě rok a limitovala mě. Ale díky fyzioterapeutům jsem na tom teď možná ještě líp než těsně před odjezdem do Pekingu. Zastávám názor, když je člověku nejhůř, musí dostat ze dna sám.

Jelikož jsi přijel do Budějovic z Dolní Moravy, předpokládám, že se už připravuješ tam. V jakém tréninkovém období se nacházíš?

Před dvěma měsíci jsem zakončil sezónu na ledovci ve Francii. Teď jsem v přípravě na začátku, ale zaměřuju se především na rozvoj síly a občas jdu na kolo.

Autor: Lukáš Antoš