U gymnastiky zůstanu. Budu ji brát jako zábavu, říká budoucí ortoped Jessen

V netradiční pozici se už podruhé na olympiádě představil gymnasta David Jessen. Stejně jako před pěti lety v Riu je i letos v Tokiu jediným zástupcem české mužské gymnastiky. Díky tomu má v Japonsku i „svého“ trenéra Petra Hedvábného, s nímž spolupracuje v Sokole Brno I. „Kéž by nás bylo víc, ale zvykl jsem si,“ připouští s úsměvem čtyřiadvacetiletý Čechoameričan.

Za jediného závodníka v olympijské soutěži navíc vděčí česká gymnastika faktu, že se Jessen své mamince (a bývalé vynikající gymnastce) Haně Říčné narodil v Brně na konci roku 1996 během pouhých několika týdnů, které tam strávila. Jinak už tehdy žila v Americe, která je také Jessenovým domovem.

Jenže od roku 2015 reprezentuje Českou republiku, hrdě nosí její barvy a chystá se je nést i v Tokiu. Že je to právě v gymnastice je více než logické, protože je to sport, jemuž se věnovali oba jeho rodiče. Hana Říčná má stříbro z mistrovství světa za cvičení na kladině a bronz za bradla a do její sbírky patří také stříbro z ME také za cvičení na kladině. Na olympiádě startovala v roce 1988 v Soulu. Po skončení kariéry začala pracovat jako trenérka a na jedné ze stáží poznala kouče dánského původu Lorina Jessena.

A tak jde v jejich stopách nejen syn David, ale i dcera Sandra. „V Americe, byť byl v juniorské špičce, by David měl při tamní široké základně menší šanci. Pro nás je velkým přínosem,“ říkával o něm trenér Petr Hedvábný.

Jsem nadšený, že jsem se na olympiádu dostal, protože v gymnastice na tom nepracujete jen čtyři roky, ale celý život.

Aby nebylo zajímavých okolností kolem jediného českého muže v gymnastických soutěžích v Tokiu málo, patří k nim i způsob, jakým se Jessen na olympiádu prokousal. Od předloňského mistrovství světa ve Stuttgartu byl prvním pod čarou, takže musel čekat, zda někdo lépe postavený z nějakého důvodu nevypadne.

„Před pár měsíci jsem se dozvěděl, že jeden Kubánec necvičí, měl to na Instagramu. A před pár dny mi i jeden kamarád z Mexika na závodech v Osijeku potvrdil, že tento Kubánec od prosince netrénoval. Má prý špatný vztah s federací,“ vyprávěl při své červnové návštěvě Brna velmi dobrou češtinou Jessen. „Je to takový mix pocitů. Nechtěl bych, aby mi někdo uvolnil místo proto, že se zranil. Jsem nadšený, že jsem se na olympiádu dostal, protože v gymnastice na tom nepracujete jen čtyři roky, ale celý život,“ přiznal.

Definitivní potvrzení dorazilo do Česka ze sídla mezinárodní gymnastické federace až na začátku července. „Historicky ale většinou první a druhý náhradník jeli. Pravděpodobnost, že to dopadne dobře, byla vysoká, i kdyby nikdo neodřekl,“ upozorňoval Martin Vlk, předseda České gymnastické federace a starosta Sokola Brno I.

Oficiálně se tak Jessenovi otevřela cesta na vrcholový závod kariéry. Ve věku, kdy jiní na olympiádě debutují nebo na debut teprve čekají, totiž brněnský rodák uvažuje o rozloučení s vrcholovým sportem. Myšlenek má víc – od nástupu na studium medicíny a přípravu na civilní povolání až po zanechání víceboje a zaměření pozornosti na jednotlivá nářadí.

„U gymnastiky bych rád zůstal. Jenom ji možná budu brát víc jako zábavu,“ svěřil se. Svalnatý sportovec, jehož nejoblíbenějším nářadím je kůň na šíř, by v budoucnu rád byl ortopedem.

Už poslední čtyři roky se na slavné univerzitě Stanfordu věnoval bakalářskému studiu, do toho ještě závodil, ale předpokládá, že medicínu s gymnastikou už by dál neskloubil. „Tak si říkám, že bude asi lepší, když půjdu dál životem,“ plánuje.

Už během tohoto roku pomáhal jako dobrovolník ve zdravotnictví, a to v testovacím centru na covid. „Šťoural jsem lidem do nosu. Měli jsme hodně pozitivních případů, vždycky jsme se ale chránili rukavicemi, brýlemi a štítem. Sám jsem si covidem neprošel,“ vyprávěl. Ortopedie ho láká i proto, že o lidském těle ví hodně z gymnastiky.

Pro hry v Tokiu neměl Jessen staovený cíl. „Přál bych si zacvičit co nejlépe, pokud možno tak, abych se vyhnul pádům, a co z toho vyplyne za umístění, to se uvidí,“ krčí rameny. V Riu se ve víceboji jednotlivců umístil na 47. příčce. V Japonsku obsadil v kvalifikační subdivizi 1 osmnácté místo z devatenácti účastníků, kteří úvodní fázi soutěže dokončili. Za pět disciplín nasbíral v součtu 75,3 bodu, což na průnik mezi 24 postupujících nestačilo a skončil na celkovém 57. místě.

Při svém druhém startu pod pěti olympijskými kruhy se musel vyrovnat i s neosobním prostředím prázdné haly. Přestože při gymnastických cvičeních diváci nebouří, Jessen o sobě mluví jako o závodním typu sportovce, jemuž svědčí co nejlepší divácká atmosféra. Poznal ji při vysokoškolských závodech v Americe.

„Američani jsou patrioti, na svoje univerzity jsou hrdí a dávají to patřičně najevo,“ poznal. Fanoušci si prý sice na gymnastiku nenosili trumpety a nevyhrávali řízné melodie, jak se děje třeba při basketbalu nebo americkém fotbalu, dokázali ale výkony patřičně ocenit.

V Tokiu však sportovce čeká komornější prostředí. „To je škoda. Ani se nikam nedostaneme a bohužel nebudou moct přijet ani rodiče. Ale pořád je to olympiáda,“ upozorňuje Jessen.