Šermířský klan Jurků znovu na olympiádě. Nejmladší členka na ODM v obklíčení olympioniků

V publiku ji hlasitě povzbuzoval. Dvanáctiletá Hana Jurková měla v šermířském turnaji na Olympiádě dětí a mládeže v Olomouckém kraji olympijskou podporu v bratrovi Jakubovi, účastníkovi olympijských her v Tokiu. Cenné rady, které ji dovedly až do čtvrtfinále, jí servíroval další olympionik, dědeček Jaroslav Jurka.

Jurkové se v úvodních zápasech skupiny příliš nedařilo, první dva zápasy prohrála. Z proher se ale rychle oklepala, díky čemuž zbývající utkání ve skupině zvládla a postoupila do vyřazovací fáze: „Snažila jsem se prohry hodit za hlavu a jela jsem dál, jakoby se nic nestalo.“

V osmifinále však Olomouckému kraji los vůbec nepřál. Bylo jasné, že o jednu svou závodnici přijde. Jurková totiž narazila na svou kamarádku Valérii Miklendovou, kterou po velkém boji porazila 15:11. „My jsme si říkaly, že bychom chtěly být na prvním, druhém a třetím místě, bohužel jsem potom šla s Valčou Miklendovou o osmičku, takže se to nepovedlo,“ smutnila.

Cesta na vrchol je strašně dlouhá a nepředvídatelná.

Ve čtvrtfinále nakonec vystavila Jurkové stopku Zuzana Závitkovská. Padla po statečném boji 12:15, avšak svůj cíl splnila a ve velkém vedru mohla být se svým výsledkem spokojená: „Mým cílem bylo dostat se do osmičky, takže jsem moc ráda, že jsem to zvládla. Bylo to dost náročné.“

Jurkovi to rozhodně neměli na olympiádu daleko. Vždyť historicky první soutěž šermu na ODM se konala v jejich domovské hale TJ Dukla Olomouc, kam zavítali skoro všichni členové rodiny. Nejvíc podporoval Jurkovou dědeček, který je zároveň trénerem všech Jurků.

Jde i o psychiku

„Je to velký zážitek, ale Hanka je ještě nevyzrálá, protože je mladá. Čtrnáct let je pro šerm teprve začátek. Je potřeba, aby si uvědomili, že to nejde za den, za rok, za dva. Tam musí být léta praxe, Kuba už šermuje devět let. Je to mnoho hodin tréninku,“ líčil Jaroslav Jurka. „Vychoval jsem všechny šermíře v rodině, kteří šerm technicky zvládají, ale je nutné, aby dokázali ovládnout i svou psychiku při závodech.“

Jakub Jurka stihl dopoledne ještě autogramiádu v Olympijském domě, odpoledne pro změnu komentoval nejdůležitější zápasy šermířského turnaje pro ČT Sport. Čas si našel alespoň na osmifinále, při kterém Hanku velmi hlasitě podporoval a několikrát ji poplácal po zádech: „Neměl jsem bohužel možnost ji při všech zápasech vidět, ale stejně bych ji rád pochválil, protože se nenechala rozhodit tlakem, byla jednou z favoritek. Na medaili určitě měla, ale i tak je její umístění pěkné,“ chválil Jakub.

„Před olympiádou mi říkala, že je strašně nervózní. Cítila zbytečnou zodpovědnost, ale já to beru pozitivně, protože to jsou zkušenosti, které pak pomůžou na nějakém větším turnaji, kde třeba zase budou kamery. Už to nebude poprvé, už bude vědět, jak se chovat, jak dát rozhovor.“

Jednou by se i ona mohla kvalifikovat na olympijské hry. „Strašně jí přeju olympiádu a doufám, že bych se toho mohl někdy dočkat, ale ta cesta na vrchol je strašně dlouhá a nepředvídatelná. Pokud u šermu zůstane, bude záležet na tom, jak naloží se svým talentem. Musí jí zůstat pracovitost, píle a zapálenost, což jsou podle mě faktory, které potom rozhodují, jestli je člověk úspěšný,“ pokračoval olympionik z Tokia.

Děda Jaroslav, který se zúčastnil olympiády v letech 1976 a 1980, šermoval s kordem i s fleretem. „Hanča má zájem o šerm a určitě jí chceme maximálně pomáhat a zkusit ji dostat na olympiádu. Pokud by ale třeba studovala medícínu, těžko by kombinovala trénink a učení.“

Šermířské umění se v rodině dědí z generace na generaci. „Hanča na šermu viděla svého dědu, tátu i bráchy, takže si ho zkusila a už to jelo. Je to asi v genech. Teď už jenom tu bojovnost, protože technika se dá naučit, ale bojovnost musí být vrozená,“ zakončil Jaroslav Jurka.

 Autor: Lukáš Mihal