Rovné odměny ve sportu? V biatlonu či surfingu to jde, nejpopulárnější sporty zaostávají

Byly to tenisové kurty, na nichž se ve sportovním světě víceméně zrodila a částečně prosadila myšlenka rovného vyplácení odměn mužům i ženám. Některá další odvětví na tuto ideu navázala a přišla se změnami, jiná stagnují do současnosti. A tak ve výši prize money stále existují markantní rozdíly.

Nejzřetelněji to ilustruje basketbal. Průměrnému hráči NBA stačí pouhých 91 hodin k tomu, aby vydělal stejnou částku jako průměrná hráčka WNBA za celý rok. Přitom se podle průzkumu Sporting Intelligence jedná o nejlépe placenou mužskou i ženskou ligu světa. O stonásobky se liší odměny rovněž ve fotbale, nejlepší golfistky si přijdou zhruba na polovinu toho, co jejich mužské protějšky a i tenis, který je často prezentovaný jako vzorový příklad, přináší jen dílčí optimismus.

„Rovnost odměn ve sportu není jednoduchou záležitostí, ale díky aktivitám všech, kterým záleží na jeho vývoji a plném využití potenciálu ve společnosti se i toto téma pomalu posouvá do popředí,“ říká Ilona Burgrová, předsedkyně Komise rovných příležitostí ve sportu Českého olympijského výboru.

Základem pro rovné odměny by z jejího pohledu měl být stejný přístup ke sportování žen z hlediska například marketingu, mediálního zastoupení, počtu soutěží a výše a formy odměn od mladého věku. „Proto je důležité, aby již pořadatelé v oblastních a národních soutěžích vnímali to, že například kromě nerovné finanční odměny ocenění vítězky závodu vysavačem a vítěze závodu pronájmem automobilu na měsíc zdarma nastavuje a prohlubuje genderové předsudky a přispívá k nerovnému vnímání sportu mezi muži a ženami, dodává.

Psala se 70. léta minulého století a do té doby si s myšlenkou rovnosti odměn pohrávali pouze ve finále Světového poháru v drezuře a v některých závodech dostihů. Odhodlání tehdejší tenisové jedničky Billie Jean Kingové k docílení změn však bylo neutuchající. A dosáhla svého. V roce 1973 přišlo s revolucí US Open a následně se přidaly i další grandslamové turnaje – Australian Open (2001), French Open (2006) a Wimbledon (2007). Problém nastává na úrovni menších turnajů, na nichž se může výše prize money mužů a žen rozcházet. V reálu se průměrné výdělky nejlepších sto tenistů a tenistek světa liší zhruba o 24 %.

Příkladem jdou zimní sporty

Odměny sportovkyň přitom mohou být spravedlivé, aniž by tím mužský sportovní svět jakkoliv trpěl. Mezinárodní federace triatlonu, juda a plážového volejbalu zavedly rovné prize money již v prvopočátku svého fungování. V posledních letech se k nim přidal rovněž squash, wrestling nebo surfing. Přitom ještě před jedenácti lety nedosahovaly surfařky ani na čtvrtinu mužských výdělků. Na stejný obnos peněz si od druhé poloviny 90. let přijdou i sportovci a sportovkyně na mistrovství světa v atletice či krasobruslení.

Že systém rovnosti může fungovat dokazují i oblíbené zimní sporty. Stejné odměny vyplácí vedle Světovém poháru v biatlonu i nižší IBU Cup. Obdobně to funguje i ve Světovém poháru v alpském lyžování, kde z klasické částky vybočili v sezóně 2021/2022 pořadatelé jen v závodech mužů v Kitzbühelu a Bormiu. Totožné sumy na své účty dostávají i běžci a běžkyně na lyžích či snowboardisti a snowboardistky. V plejádě sportů, jež má pod hlavičkou Mezinárodní lyžařská federace, se ale najde i jeden zaostávající. Ženy v závodech Světového poháru ve skocích na lyžích dosahují pouze na třetinové odměny mužů.

Malé velké krůčky fotbalistek

Tato problematika se ale netýká jenom mezinárodních federací, velké konflikty probíhají především ve sféře národních týmů. Od roku 2019 probíhá navyšování odměn u ženské fotbalové reprezentace Nizozemí. Hráčky tehdy bojovaly o titul mistryň světa a v roce 2023 by měly dosáhnout stejných částek jako muži. K tomuto kroku došlo z důvodu tlaku hráček, veřejnosti a ministra sportu.

Tentýž šampionát částečně ovlivnil i jinou zemi. „Equal pay! Equal pay!,“ skandovali na něm fanoušci USA. Americká ženská fotbalová reprezentace totiž jen pár měsíců před začátkem mistrovství podala žalobu na Americkou fotbalovou federaci pro mzdovou diskriminaci a nerovné podmínky.

V roce 2020 dosáhly fotbalistky na stejné možnosti jako mužský tým co se týká členů realizačního týmu, kvality ubytování či dopravy na zápasy. Ke shodě v otázce platů došly obě strany až v únoru letošního roku.

O několik let napřed jsou ale například na Islandu. Zde jsou základní odměny fotbalistek shodné jako ty fotbalistů již od roku 2007. O jedenáct let později začaly oba týmy navíc dostávat stejnou sumu i za vítězné zápasy. Podle tamního zákona musí všechny společnosti s více než 25 zaměstnanci vyplácet mužům i ženám za totožnou práci stejný peněžní obnos.

Spravedlnost nemusí nutně znamenat rovnost

Způsobů a taktik, jak dosáhnout změn ve výměře odměn sportovkyň tedy existuje několik. Mohou to být soudní spory, bojkoty sportovkyň, tlak veřejnosti a médií, dosazení žen do vedoucích pozic či výpovědi kolektivních smluv. Nutno ale podotknout, že cílem nemusí být naprostá rovnost, nýbrž především transparentnost a objektivita.

Výši prize money může ovlivňovat velké množství faktorů – od sledovanosti a prodeje televizních práv přes sponzoring až po merchandising – které nelze zaslepeně přehlížet a ignorovat. Odměny by proto měly být především řádně odůvodněné, což se ale v mnoha případech neděje.

(s využitím textu Denisy Linhartové)