Paraplavci na ODM skočili do vody po boku kolegů bez handicapu. Závodil i mistr světa Kratochvíl

„Představíme si naše kamarády paraplavce,“ ozývalo se z mikrofonu na českobudějovickém stadionu a zaplněná tribuna bouřila. Jihočeský kraj zařazením paraplavání navázal na jihomoravskou ODM z roku 2017, čímž propojily celou plaveckou rodinu. „Ambicí je, aby závod proběhl hladce, integrace nenásilně a plavci se mezi sebou cítili dobře,“ prozradil Štěpán Cagaň, ředitel sportu paraplavání.

Třináct krajů, dvanáct děvčat, pětadvacet kluků a mezi nimi největší mládežnické hvězdy české paraplavecké scény. V jihočeském bazénu se představila Alexandra Borská i mistr světa David Kratochvíl. Tyto dvě české naděje i jejich kolegové si prostředí mládežnické olympiády nemohli vynachválit.

„Atmosféra byla skvělá. Jsem nadšený, že tady můžu závodit, protože fandění v rámci kraje i fanoušků je neuvěřitelné a nakopne do závodu. Jsem strašně šťastný, že se to spojilo a můžeme tu být pospolu se zdravoušema,“ hodnotil letošní ODM Kratochvíl, který bude závodit na paralympiádě v Paříži.

V jihočeských vodách padaly osobní rekordy často přesahující i deset vteřin. Osm sad medailí pokrývajících disciplíny 100 m volný způsob, prsa i znak a 50 m volný způsob si ale na krk pověsili jen ti nejlepší. V četné konkurenci se utkali zrakově postižení se sportovci s jinými pohybovými komplikacemi nebo mentálním postižením. „Plavci postižení pohybově se znají a potkávají hodně.

Ti ostatní jsou tu spíš nově, začleňují se do kolektivu a neúčastní se tolika našich závodů. Doufám, že ODM bude impuls, který je nakopne k tomu, aby se pravidelněji účastnili Českého poháru nebo mistrovství republiky,“ přeje si Cagaň. 

Stejně tak věří, že bude dále fungovat síť rodičů, která představuje hlavní zdroj nových sportovců. „O možnosti plavání pro handicapované děti jsme se dozvěděli přes jinou maminku v lázních,” popisuje Petra Beranová, maminka jednoho ze závodníků, kterou synovy tréninky utvrdily v přístupu k paraplavcům.  „Člověk, který pracuje s handicapovaným sportovcem, by měl být empatický, ale tak akorát, aby sportovce vyhecoval a nelitoval. Kromě této zkušenosti nám zapojení přineslo komunitu lidí, kteří berou handicap tak, jak je, což nám obrovsky pomáhá.” 

Autorka: Ludmila Kozlová