Mladí tvůrci na Olympiádě dětí a mládeže. Týden plný zážitků a zkušeností

Náročné dny, ale stály za to. Mladí tvůrci vzpomínají na Akademii, se kterou se vypravili na Olympiádu dětí a mládeže do Českých Budějovic. Sbírání silných příběhů, práce v terénu, objevování vlastních možností i limitů. Novináři, fotografové, videotvůrci, všichni mají něco společného. Jsou parta mladých lidí, kteří chtějí zkoušet nové věci a neustále se posouvat dál. Na této cestě si mezi sebou vybudovali nesmazatelné pouto. Vrátili by se zpátky?

Mladí lidé, kteří rádi tvoří. Někteří píšou, jiní fotí, další vymýšlí obsah na sociální sítě. Na Olympiádě dětí a mládeže se uplatní rozhodně všichni. Mladí sportovci předvádí své životní výkony a na mladých tvůrcích je, aby o nich dali vědět světu. Zodpovědná práce, která se neobejde bez jisté dávky odvahy a mnohdy silné vůle překonat sám sebe. Sami na ni ale rozhodně nejsou. Každý jejich krok sledují mentoři, kteří jsou schopní díky dlouholeté praxi kdykoli poradit. 

Elišku, studentku žurnalistiky z Olomouce, Akademie mladých tvůrců okamžitě zaujala. „Věděla jsem, že by mě mohla někam posunout,“ říká Eliška s úsměvem na tváři. Souhlasí i Karel, student gymnázia, který do Českých Budějovic přijel vylepšit svou novinářskou praxi z Českého Rozhlasu. „Je skvělé vidět, jak se naše články postupně zlepšují. Oproti těm prvním rapidním způsobem,“ myslí si Karel.

Během náročných dnů byli tvůrcům k dispozici mentoři z řad novinářů i fotografů. “Kromě toho, že jsem tady měla úžasnou partu kolegů, tak nám neustále pomáhali dva skvělí mentoři. Dokázali z nás dostat to nejlepší. Vedli nás rázně, ale zároveń jsem se nebála, že něco pokazím,” uvedla novinářka Kristýna.

Silné příběhy nejsou zadarmo

Jako novináři se mladí tvůrci dostali k příběhům, které napsal sám život. Sportovní zpravodajství nepřináší jen informace o vstřelených gólech a zlatých medailích. Setkali  se s lidmi, kterým na vrchol jejich kariéry vedla trnitá cesta. Zkoumali motivace sportovců a jejich sny do budoucna. Tyto příběhy se pak díky nim dostaly na veřejnost a mohly inspirovat další generaci potenciálních olympioniků.

ODM dala dobrovolníkům z řad novinářů i fotografů mnohé. Zároveň jim ale dala na výběr. Chcete se této profesi věnovat, nebo ne? Takovou otázku si každý musel v hlavě omílat neustále dokola. Brzské ranní vstávání, rychlá snídaně, porada, lovení příběhů v terénu. Po mnoha kilometrech v nohách a mluvení s lidmi se novináři vrací do tiskového centra, aby zde překlopili fantastické příběhy do psané podoby. Článek je konečně hotový? Kdepak. Na řadu přichází zkušené oko editora a editorky, kteří se nesnaží jen opravit chyby, ale mladé tvůrce něco skutečně naučit. O to déle opravy trvají. Klidně do půlnoci, do jedné, do dvou.

Stojí to za to?! Rozhodně!

Všechny těžké momenty kompenzují nová přátelství, kolektiv lidí, kteří se navzájem inspirují, přednášky od kapacit v oboru. Celému týmu například přijel Michal Dusík ukázat, jak se dělá sportovní televizní zpravodajství. Co více si může mladý člověk bez zkušeností přát? Tvůrci jsou na ODM v obležení těch nejlepších z nejlepších. O tom svědčí i práce Veroniky Mackové a Ondřeje Trunečky, kteří se  mladým  novinářům neúnavně věnovali. První na místě, poslední při odchodu na ubytování. Byli tam snad pouze od editování? Rozhodně ne!

Každý mladý píšící tvůrce si kromě cenných rad odvezl svým způsobem také novinářský vzor. Odvezl si vědomí toho, že za článkem se ukrývá tvrdá dřina a hodiny a hodiny práce v terénu. Odvezl si respekt k tomuto řemeslu, a to díky lidem, jako jsou Veronika s Ondřejem a nebo Bára. Ta měla na starosti všechny mladé fotografy. Že to občas bolelo? Samozřejmě. O to více pak ale členy akademie potěší, že se jejich obrázky objevují například ve známých médiích. Dobrá zpětná vazba jim i Báře, nemyslíte?

Fotografové už sice většinou zkušeností mají, musejí přeci své přístroje ovládat, jako když dýchají, i tak se ale na ODM mají co učit. Andrej, student střední školy, kývá hlavou: “Šel jsem do toho bez očekávání a musím říct, že to bylo super. Mám plno nových zkušeností, zážitků a přátel. Rozhodně bych se do Akademie mladých tvůrců vrátil.”

Fotografové i jejich píšící kolegové se nejednou vraceli na pokoj až za hluboké noci. S přibývající únavou se ta otázka vracela stále častěji: Stojí to za to?! Rozhodně!

Autor: Matouš Klíma