Když mám po sezoně, tak nedobíhám ani tramvaje, směje se sedmibojařka Klučinová. Kolik bot vozí na závody?

​Na první pohled se to může zdát jako malichernost, ale vícebojaři mají mnohdy problém nacpat do cestovních tašek veškeré své vybavení. Eliška Klučinová vypráví: „Mám co dělat, abych na něco nezapomněla, ale naštěstí nejsem ten typ holky, co si bere milion věcí.“

Treter si na závody veze šest, na každou disciplínu jedny. Jen dvoustovka a sto metrů překážek se běží ve stejných. K tomu si připočtěte boty na rozběhávání, „klasické“ chození či žabky na pláž.

„A jsme na nějakých deseti, možná víc,“ směje se sedmibojařka Klučinová. „Osobně mám trochu problém, že mi tretry moc nesedí. Takže mám na jednu disciplínu třeba čtvery a docela se mi hromadí.“

Na oblečení ale jinak není vysazená. Kamarádi si jí dobírají, že jí je jednodušší šatit než živit. „Jsem ráda, že mi to sluší, ale nemusím mít plné skříně všeho možného,“ potvrzuje.

Odpočinku během sezony má minimum, trénuje kromě neděle každý den. Proto v pár týdnech volna po závodním shonu nejraději atletiku úplně vypouští z hlavy.

„Když už v tomhle období něco dělám, tak si vybírám sport, který toho s atletikou nemá moc společného – třeba plážový volejbal,“ vykládá. „Běhání mám dost, mimo sezonu ani nedobíhám tramvaje.“

Dokáže prý i na dvě hodiny lehnout na gauč k dobrému filmu, což údajně zapadá do jakéhosi okruhu zálib každého vícebojaře. „Umíme koukat na televizi, běhat nebo hrát fotbal. Jsme všestranní,“ usmívá se atletka, 22. olympiádě v Riu.

„Já zvládám všechno od jízdy na koni po šití. Dělám hlavně to, co mě baví.“