Světoznámý diskař, majitel kompletní sady olympijských medailí a mistr Evropy.

Poprvé se Ludvík Daněk zúčastnil her v roce 1964 v Tokiu a až do předposlední série vedl, nakonec ho na druhé místo odsunul legendární Američan Oerter. Ten zvítězil i o čtyři roky později v Mexiku, mezi něj a bronzového Daňka se těsně vklínil ještě Němec Milde. Na třetí pokus v Mnichově 1972 už se vlajkonoš čs. výpravy dočkal nejcennějšího kovu. V deštivém závodu byl před poslední sérií až pátý, ale závěrečným hodem dlouhým 64,40 metrů překonal všechny soupeře a vyhrál.

Rodák z Hořic u Blanska začínal se sportem jako skokan a běžec na lyžích, k atletice ho přetáhl mladší bratr. V počátcích slibně se rozvíjející kariéry ho přibrzdila vážná zranění páteře a ledviny, která utrpěl při nehodě na motocyklu. Ačkoli mu doktoři nedávali příliš nadějí na návrat k tréninku, Daněk se nevzdal a po titulu mistra republiky za rok 1963 se vzápětí díky dvěma světovým rekordům prosadil mezi elitu.

Zatímco na olympijské hry se uměl dokonale připravit, na ostatních vrcholných závodech už tak úspěšný nebyl. Z šesti evropských šampionátů má zlato z Helsinek, o tři roky později v Římě skončil druhý. Při svém posledním startu pod pěti kruhy v Montrealu 1976 obsadil deváté místo, s aktivním závoděním se rozloučil na ME 1978 v Praze.

Po ukončení kariéry pracoval jako šéftrenér v pražském Olympu, posléze zakotvil na odboru tělesné výchovy a sportu Ministerstva vnitra. V roce 1992 byl zvolen předsedou Českého klubu olympioniků, byl rovněž místopředsedou atletického svazu. V roce 1995 mu předseda MOV Juan Antonio Samaranch udělil Olympijský řád, o tři roky později převzal Cenu Pierra de Coubertina za celoživotní zásluhy. Zemřel náhle v listopadu 1998 ve věku 61 let.