Díky stříbru v hodu diskem na OH 1900 v Paříži se stal premiérovým českým či čs. olympijským medailistou. Jako první v moderních dějinách použil otočku, čímž výrazně poznamenal vývoj této disciplíny.

Po třech letech tréninku s opravdovým diskem, během nichž podle antické sochy Myrónova Diskobola objevil otočku, odjížděl František Janda do Paříže jako jeden z favoritů. V konkurenci šestnácti závodníků obsadil v soutěži, která se konala v Bouloňském lesíku v úzkém prostoru lemovaném na každé straně stromořadím, díky výkonu 35,14 metru druhé místo za Maďarem Bauerem. Za něj obdržel dřevěný kalendář na psací stůl, stříbrné medaile se tehdy neudělovaly.

Rodák z Postřižína na Mělnicku hrál v dětství fotbal, kromě atletiky se věnoval i vzpírání. Původně sprintera a vrhače koulí přivedly na myšlenku házet diskem novinové články z prvních novodobých olympijských her v Aténách. Rok po hrách v Paříži vytvořil v barvách Sparty výkonem 39,42 neoficiální světový rekord, po dokončení studia práv a nástupu do zaměstnání na pražském policejním ředitelství se s atletikou na čas rozloučil.

Vrátil se v roce 1905 v dresu konkurenční Slavie, z recese si přibral pseudonym Suk a bez větších úspěchů absolvoval ještě olympiády ve Stockholmu a v Paříži, kde byl vlajkonošem čs. výpravy. Se závoděním se mnohonásobný domácí šampion v hodu diskem i kladivem rozloučil až na prahu svých padesátin, poté se vedle zaměstnání na pasovém úřadě věnoval výchově mladých vrhačů zprvu ve Slavii, po druhé světové válce v Sokole Vinohrady.