Stálice domácí meziválečné sportovní gymnastiky, kromě dvou stříbrných a jedné bronzové medaile z olympijských her vybojoval i tři tituly mistra světa.

Hned při své reprezentační premiéře na hrách v Amsterdamu v roce 1928 byl Emanuel Löffler oporou družstva, které svedlo tuhý, leč nakonec neúspěšný boj o zlato se Švýcarskem. Stříbro získal i za přeskok, na kruzích přidal bronz. Na následujících hrách měl patřit k favoritům, avšak kvůli nedostatku financí nakonec do Los Angeles neodcestoval. Před OH 1936 v Berlíně si zase natrhl ramenní sval, přes velké bolesti pomohl družstvu ke čtvrté příčce.

Cvičit začal v sokolské jednotě v Letovicích poblíž Blanska, v roce 1926 přestoupil do Sokola Brno I, brzy však odešel do Sokola Vinohrady. Na mistrovství světa 1930 v Lucemburku se stal šampionem na oblíbených kruzích i v družstvech, medailovou kolekci doplnil druhým místem v prostných a třetím ve víceboji. Poté Löffler působil v USA jako cvičitel tamní sokolské župy, po dvou letech se vrátil, aby se připravil na MS 1934 v Budapešti.

Nedlouho před šampionátem se musel podrobit operaci slepého střeva, přesto se dostal do formy a pomohl družstvu ke stříbru, navíc ve víceboji a v prostných skončil třetí. Se závoděním se úředník vinohradské spořitelny rozloučil v roce 1938 v Praze titulem mistra světa v družstvech. Po 2. světové válce se věnoval trenérské práci v Sokole Žižkov.