Kanoista, který získal olympijský bronz v závodě jednotlivců na 10 000 metrů. Později prodělal dětskou obrnu, ochrnul na dolní část těla a zbytek života strávil na invalidním vozíku. Jeho osud zvěčnil spisovatel Ota Pavel v jedné z povídek v knize Syn celerového krále.

V kanoistickém maratonu v Helsinkách Alfréd Jindra, který se závoděním začal ve vodáckém oddíle SK Smíchov a zpočátku jezdil v deblkanoi, až do závěrečné obrátky vedl. U poslední bójky desetikilometrové trati jej ale předstihli Američan Havens a Maďar Nowak. Školácká chyba ho hodně mrzela, a tak se rozhodl, že za čtyři roky v Melbourne jej už nikdo neporazí. Tvrdě trénoval, avšak do Austrálie se nedostal. Nejdříve onemocněl infekční žloutenkou, pak prodělal zánět mozkových blan a nakonec ulehl s dětskou obrnou, která zanechala trvalé následky.

Po nemoci se mohl pohybovat jen na invalidním vozíku, přesto se s pomocí rodiny, přátel a lékařů vrátil do normálního života. Vyučený soustružník, který pracoval v ČKD, vystudoval Vysokou školu ekonomickou a dostal se do Čs. rozhlasu, kde připravoval populární relaci Studio sedm. Za jeho životní postoje mu byla udělena výroční cena Českého klubu fair play, aktivně se účastnil činnosti Českého klubu olympioniků.