Z jediné beach arény v Česku do světa. Plážové fotbalistky míří na Evropské hry

Hrával se na plážích už v polovině minulého století. V Brazílii a dalších přímořských státech jako Portugalsko či Španělsko se stal oblíbenou volnočasovou aktivitou. Sluníčko, hudba a pohodová atmosféra. Kdo by odolal. Oficiální pravidla plážového fotbalu byla ustanovena v roce 1992 a na přelomu milénia začal tento sport pronikat i do země, jejíž břehy žádné moře neomílá. Do České republiky. „Já se mu věnuju úplně od začátků, co tady ten sport vznikl. Už je to tedy plno let, tak patnáct, šestnáct,“ vzpomíná hráčka Aneta Jungová.

Stínu slavnějšího kolegy a nejpopulárnějšího sportu na světě se asi nikdy nezbaví, příliš společného toho však nemají. Čtyři hráči v poli, brankář a pět hráčů na lavičce. „Plážový fotbal je rychlostně a silově zaměřený. Střídá se hokejově. Na hřišti jste jenom chvilku, dvě až tři minuty, jedete tam pecky a pak střídáte. Tohle v normálním fotbale není,“ popisuje hru Irena Martínková, bývalá hráčka Sparty a česká reprezentantka.

Hraje se na tři dvanáctiminutové třetiny. „V písku je to těžší, ale zase to vnímám tak, že je tady míň zranění,“ dodává Jungová. Ta dříve hrála fotbal, poté oba sporty kombinovala a nyní se věnuje pouze plážové kopané. „Člověk šel do písku, začalo ho to bavit a bylo to super,“ komentuje.

Myslím si, že když člověk něčemu věří a pracuje na tom, tak se může podařit všechno.

Rovněž třináctinásobná mistryně České republiky atmosféru plážáku zažila už v minulosti. „V devatenácti, dvaceti jsem ho hrála, to tady byla ještě smíšená družstva. Už v té době se mi ten sport líbil, ale neměla jsem na něj čas,“ popisuje Martínková. Po ukončení kariéry na trávě přešla i ona do písku. „Napsala jsem na beachsoccerový svaz s tím, jestli by mi neposlali více informací. Tak to skončilo a byla rok, nebo třičtvrtě roku pauza. Pak mi Marťa Folprechtová napsala, jestli bych nechtěla zkusit přijít na trénink. Říkala jsem si, že po tom roce by možná bylo dobrý něco dělat. Tak jsem to zkusila a teď tak nějak hraju,“ vzpomíná a dál s úsměvem vypráví: „Miluju fotbal. Já tu hru prostě miluju a tohle je určitá podoba toho sportu. Nejvíc mě baví ta svoboda, když jsem na hřišti.“

 
Volnost mají na pískovém hřišti všechny hráčky. Góly mohou padnout odkudkoliv. „I brankářka má velkou roli, protože i s ní se hraje. Je to vlastně pátý hráč v poli a padá od ní hodně gólů. Není to jako ve velkém fotbale, kde je brankářka opravdu jenom jako obranný typ. Tady se střílí ze všech možných pozic a když umí brankářka nohama, tak je to velká posila pro tým,“ vysvětluje předseda plážového fotbalu Jan Dámec.
 
V České republice letos proběhne již 14. ročník mužské fotbalové ligy, ženská je o čtyři roky mladší. „Po skončení fotbalových soutěží začínáme s plážovou ligou. Ale u žen byla přestávka, protože pořád řešíme počty týmů,“ popisuje Dámec. Aktuálně hraje šest mužských a pět ženských družstev. „A díky tomu, že jsme pod fotbalovou asociací, tak můžeme vyrážet i na zahraniční turnaje a různé evropské ligy a mistrovství světa,“ dodává. Cesta do národního výběru je v plážovém fotbalu poměrně snadná. „Holky nebo kluci, i když nehrají nejvyšší soutěž, tak se můžou dostat do reprezentace hned v prvním roce,“ komentuje předseda.

První velký úspěch na mezinárodní scéně přišel v roce 2023, kdy se ženy s lvem na hrudi poprvé v historii kvalifikovaly na Evropské hry. „Jsem strašně šťastná, že jsem toho mohla být součástí. Holky mi říkaly, že se tam nikdy nedostaly a že by byly rády, kdyby se jim to podařilo. A ono se to stalo,“ říká Martínková. „Myslím si, že když člověk něčemu věří a pracuje na tom, tak se může podařit všechno. Teď se to holkám splnilo a uvidíme, jak to dopadne,“ uzavírá.
 
„Je to obrovský úspěch. Hlavně lidí, kteří se o to starají a dávají tomu svůj čas. Samozřejmě mimo svých pracovních povinností. Obdiv před těmito lidmi,“ oceňuje trenér české ženské reprezentace Radim Nečas a pokračuje: „Je to velká událost a my se na to chystáme připravit jak nejlépe můžeme.“

Češky si ve skupině zahrají proti Polsku a Portugalsku. „Pro nás je každý tým těžký. Známe sílu Polek, které jsou domácí. Známe také Portugalky, hráli jsme s nimi v létě, velice kvalitní družstvo,“ bilancuje kouč. „Ale tam už si člověk nevybere, tam už jsou jenom ty nejlepší.“
 
Ať už Evropské hry dopadnou jakkoliv, pro český plážový fotbal je to důležitý krok směrem vpřed. Zviditelnit se. Tak zní hlavní úkol. Vždyť v Česku je zatím pouze jedna beach aréna. „Týmy nemají kde hrát, proto je to až tolik nezajímá. A samozřejmě kdyby se podařil úspěch, třeba teď holkám na Evropských hrách, tak bychom se dostali víc do podvědomí,“ uzavírá Dámec.