Nezlomní! ČOV ocenil trenérky a trenéry

Jejich jména běžně nevídáte v palcových novinových titulcích. Přesto právě oni, Nezlomné trenérky a trenéři, v době pandemie Covid-19 srdnatě bojovali o to, aby udrželi děti u sportu. Česká trenérská akademie Českého olympijského výboru se proto rozhodla namísto tradičního vyhlášení Trenéra roku ocenit tyto bojovníky. Trenérky a trenéry nominovaly jednotlivé sportovní svazy.

„Některé trenérské příběhy jsou opravdu dojemné. Trenéři makali víc než za normálních okolností, protože dělat online tělocvik a trénovat, to je tedy láce,“ říká Zdeněk Haník, předseda České trenérské akademie a místopředseda ČOV. „Obětavě s touto situací bojovali i v době, kdy už byly otevřené obchoďáky, ale děti přitom nemohly sportovat.“ Odměnou pro trenéry bylo divadelní představení „Čtyři dohody“ Jaroslava Duška.

Krize v plavání

Pandemie v roce 2020 omezila život ve všech oblastech včetně sportu. K nejpostiženějším sportům patřilo plavání. „U mládeže to bylo nejhorší, tam jsme skončili prakticky ze dne na den a dva měsíce jsme děti neviděli. Trenéři napjali všechny síly, ze začátku jsme s nimi pracovali online. Ve chvíli, kdy to šlo, chodili jsme s dětmi do parku a lítalo se, ale bazény to nebyly,“ popisuje Jan Srb, trenér reprezentace dálkových plavců.

Snažili jsme se přesvědčit mládež, že otužilecké plavání je taky dobré plavání.

Navzdory bojovnosti trenérů se některé děti do bazénu už nevrátily. „Největší ztráty máme ve věkové kategorii 10-12 let. Starší děti už věděly, proč to dělají, a ty mladší zase mají stále za sebou rodiče. Jenže pak nás zavřeli znovu,“ líčí Srb. „Snažili jsme se přesvědčit mládež, že otužilecké plavání je taky dobré plavání. Někdo se zapojil a s těmi ostatními jsme udržovali kondičku na suchu.“

Sám Jan Srb si přitom prošel těžkou formou covidu, zdravotní následky si nese dodnes. Přesto se do trénovaní dětí a mládeže zapojil hned, jak to bylo možné. „Musel jsem opravdu bojovat, ale nabilo mě to,“ přiznává. „Říkám si, že jsou i důležitější věci, jenomže sport je v tomto ohledu opravdu vysoko. Chci po svých svěřencích, aby to dělali naplno a uvědomovali si ten okamžik.“ 

Petra Škábová zase dokázala v epidemiologicky komplikované době kvalitně připravit své svěřence na sportovní vrcholy: konkrétně mistrovství Evropy v dlouhém i krátkém bazénu a olympijské hry. Její kvalitní a obětavá práce pak přinesla výsledky v podobě titulu mistryně a vicemistryně Evropy v krátkém bazénu a 6. místo na hrách v Tokiu, kterých dosáhla Barbora Seemanová.

Basketbal na zahradě

S náročnými podmínkami bojovali například také basketbalisté. Jakub Houška, trenér dětí a mládeže v Děčíně, dal dokonce v době lockdownů všanc svou zahradu. „Improvizace to byla velká, nikdo nevěděl, co bude. Vše se odvíjelo jen od toho, co nám dovolí vláda a sportovní agentura,“ popisuje. „Svou zahradu jsem používal dost často, protože mám basketbalový kurt, malý fotbálek, bazén. Různě jsem tam točil děti, běhaly i kopečky. Takže moje zahrada je teď dost ošoupaná,“ říká se smíchem někdejší reprezentant.

Největší radost měl Houška z nadšení malých sportovců. „Moc mě to těšilo, a ještě víc to, že kluci vůbec nechtěli jít domů. V tu chvíli to pro mě bylo to nejcennější,“ říká. „Zdaleka jsem takto nefungoval sám, ale také celý náš basketbalový klub, který se k tomu přihlásil. Nakonec to dopadlo tak, že jsme vymýšleli akce pro celý Děčín. Udělali jsme různé stezky s fyzickými i vědomostními úkoly, měli aplikace na kešky a spoustu dalších věcí.“