Nejlepší slovenský volejbalista 20. století, kromě stříbra a bronzu z olympijských her získal dalších šest medailí včetně dvou titulů mistra světa.

Při premiéře volejbalu pod pěti kruhy v roce 1964 v Tokiu byli svěřenci trenéra Josefa Brože blízko k celkovému triumfu, v rozhodujícím utkání však prohráli se Sovětským svazem 2:3 a kvůli horšímu poměru setů nakonec získali stříbro. Byla to jejich jediná porážka z devíti duelů. Také o čtyři roky později v Mexiku, kde byl Golian vlajkonošem čs. výpravy, útočilo Československo díky sedmi vítězstvím v řadě za sebou na zlato, avšak po porážkách s Polskem a SSSR kleslo na třetí místo. Mezi něj a Sověty se díky lepšímu skóre vklínilo ještě Japonsko.

Legendární nahrávač Bohumil Golian byl v 50. a 60. letech nepostradatelným členem reprezentačního týmu, který patřil k nejlepším na světě. V roce 1956 v Paříži Československo poprvé vybojovalo světový titul, totéž zopakovalo o deset let později v Praze a mezitím slavilo triumf i na evropském šampionátu na domácí půdě. Po ukončení kariéry působil jako vysokoškolský pedagog na bratislavské FTVŠ, byl rovněž místopředsedou Klubu olympioniků. V roce 2006 dostal jako druhý Slovák Medaili Pierra de Coubertina.