Umělec? Spíš všeuměl! Hladový desetibojař Vích urval olympijský bronz

V cíli náročného desetiboje měl jediné přání. „Hlavně se chci vyspat,“ ujistil Milan Vích, takřka šestnáctiletý desetibojař, který na Evropském olympijském festivalu mládeže vybojoval bronzovou medaili. Po díkůvzdání, které na oslavu medaile absolvoval v „olympijské vesnici“, chtěl ale jediné: „Jídlo, mám strašný hlad.“

Atmosféru mládežnické olympiády si užívá. „Myslím, že se to asi s olympiádou dá srovnat, i když zatím nejsme na takové úrovni. Jsem ale rád, že jsem tu mohl závodit.“

Jak jste se vůbec k atletice dostal?
Když jsem byl malý, mamka mě chtěla přihlásit na gymnastiku. Kluky ale tehdy nebrali, takže mě přihlásila na tancování. Měli jsme super trenérku, která nás hodně dobře kondičně připravovala. Pak jsem najednou nastoupil do šesté třídy do atletické třídy, a tak jsem k atletice přišel.

Brácha hraje na klavír, housle i harmoniku. Mamka na klavír a já jsem taky hrál na klavír a k tomu zpíval ve sboru. Jenže potom jsem měl problém s hlasivkami a už jsem zpívat nemohl.

A k desetiboji?
Jako malý jsem byl čistě jenom překážkář. Najednou za mnou přišel trenér, ať si zabalím věci, že prý druhý den jedu na víceboj. Přitom jsem nikdy žádnou jinou disciplínu kromě nějakých sprintů nešel. V dětství akorát to tancování, konkrétně street dance.

Kde se to tedy ve vás vzalo?
Měl jsem atletické sklony už na prvním stupni základky. Docela dobře jsem skákal do dálky a sprintoval, tak jsem to zkusil.

Klidně jste ale mohl být třeba umělec, že?
Je to tak, moje rodina je spíš umělecky založená. Brácha hraje na klavír, housle i harmoniku. Mamka na klavír a já jsem taky hrál na klavír a k tomu zpíval ve sboru. Jenže potom jsem měl problém s hlasivkami a už jsem zpívat nemohl. Máma s babičkou byly zklamané, ale pro mě to dobře dopadlo (mích).

Česká desetibojařská škola je vyhlášená, máte nějaké vzory?
Určitě ano, líbí se mi Fanda Doubek, to je náš současný nejlepší desetibojař, a taky Ondra Kopecký, ale jinak Roman Šebrle.