Světové hry aneb Z hlubin sportovního undergroundu

Česko už má na Světových hrách v polské Vratislavi čtyři medaile a celkem 43 neolympijských sportů nabízí nevídanou podívanou. Dnes vám některé z nich představíme.

Raketbal

Tenisová kariéra se mu chýlila ke konci a ve squashi kdysi neměl konkurenci, a tak usilovně přemýšlel. Na začátku 50. let minulého století se pak rozhodl dát život nové hře. Po dvaceti letech experimentů s gumovými míčky a tvarováním i vyplétáním tenisových raket Američan Joe Sobek konečně našel, co hledal – zrodil se raketbal. „Když trefíte míček, vyrobíte zvláštní, ale velmi příjemný zvuk. Je snadné se tuto hru naučit. Na ovládnutí základů vám postačí tak čtvrt hodina tréninku,“ řekl.

Na první pohled se raketbal od squashe liší jen minimálně. Podobných vnějších znaků mají oba sporty skutečně dost – sálové hřiště ohraničené čtyřmi stěnami, z toho zadní zpravidla z umělého plexiskla. Speciální rakety, oproti tenisovým menší, zploštělejší a s kratším handlem. Podání ze speciálně vyznačené servisní čáry a honění se za míčkem, jenž se musí dotknout přední stěny a před odpalem se smí pouze jednou dotknout země.

Raketbal však má svá specifika. Gumový míček je trochu větší a během výměny se může dotknout i stropu. Aby hráč správně podal, musí se míček odrazit od přední stěny a dopadnout do prostoru za servisní čáru, jenž je ohraničen plnou čarou zepředu a přerušovanou čarou zezadu. Na podání má dva pokusy, není-li ani jeden z nich úspěšný, nedojde ke změně skóre, pouze začne servírovat soupeř. Hraje se na dva či tři sety, první dva do patnácti a případný závěrečný do jedenácti bodů.

Nejširší hráčskou i diváckou základnu má raketbal v USA. Do České republiky jeho kouzlo zatím příliš neproniklo, nenajdeme zde národní svaz ani specializovaná sportoviště. Zahrát si ale můžete i tak, potřebné vybavení seženete na internetu a squashový kurt pro začátek postačí. Schválně, u kterého ze sportů se zapotíte více!

Netball

Věnují se mu téměř výhradně ženy. Vyvinul se v USA na konci devatenáctého století z basketbalu a dnes se těší oblibě zejména v zemích Commonwealthu, přičemž dominují zejména australské a novozélandské výběry. Sedmičlenná družstva se snaží trefit míč do brankového kruhu soupeře, hráčky jej však mohou držet pouze tři sekundy a nesmí s ním běžet ani driblovat. Zároveň nesmí nahrávat na větší vzdálenost než třetinu hřiště. Ani netball se u nás zatím neuchytl. Vzácná kombinace výšky a mrštnosti je pro tento sport výhodou.

Faustball (příp. fistball)

V překladu míč odbíjený pěstí. Kořeny hry sahají až do Říma 3. století n. l., moderní pravidla upravili Němci na konci 19. století. Dvě pětičlenná družstva se pomocí maximálně tří doteků (jako ve volejbalu) snaží dostat míč přes pásku na soupeřovu polovinu. Míč se před zpracováním smí jednou dotknout země (po vzoru nohejbalu) a hráči s ním manipulují pouze pěstmi či předloktím. Hraje se 2x10 minut, popř. na tři, čtyři vítězné sety na mezinárodních akcích. V tuzemsku je hra na vzestupu, máme Českou faustballovou asociaci a zúčastnili jsme se již několika evropských šampionátů. Na premiérovou účast na Světových hrách zatím Česko čeká.

Autor: Marek Černovský