Odměna za druhou placku z Evropských her? Puškař Přívratský hlavně shodí květák

Otřel si pot z čela a vydechl: „Jsem strašně unavený!“. Puškař Jiří Přívratský i tak dokázal v náročném závodě urvat už druhou medaili z Evropských her. – stříbro v třípolohové malorážce. „Trošku mě mrzí, že se nepodařilo zlato, ale mám medaili, takže jsem naprosto spokojený. Asi se mi o tom ani nesnilo,“ říkal jen krátce po medailovém ceremoniálu.

Co bylo v závodě nejtěžší?
V kvalifikaci byly enormně dobré výsledky, klobouk dolu všem střelcům. Úroveň byla vysoká. Já jsem se docela trápil ve stoje, naštěstí jsem si nahnal dost bodů v řemenech – tedy v kleče a taky vleže, zachránilo mi to postup do finále. A v něm se situace otočila. Řemeny se mi vůbec nedařily, ale zase jsem to zvládl stojákem vytáhnout.

Prozradíte, co vám po kvalifikaci běželo hlavou?
Nevím, jestli je to publikovatelné. Byl jsem na sebe naštvaný za toho stojáka. Nechal jsem tam pár bodů, které jsem tam nechat neměl.

Přidal jste ale druhou medaili k bronzu ve vzduchové pušce na 10 metrů. To už si zaslouží odměnu, ne?
Mám jeden den volno, užiju si ho a taky půjdu shodit ten květák z hlavy. Mám už vlasy přerostlé a na fotkách to vůbec nevypadá dobře. (smích)

Při finále panovala v hale bouřlivá atmosféra. Jak vám vyhovuje divácký kotel?
Člověk si na něj musí zvyknout. Je to trošku jiné oproti kvalifikaci, kde máme relativní klid. Kotel je právě až při finále.

Jak moc potřebují puškaři klid? Brokaři tvrdí, že když vás vysadí z autobusu, druhý den vás najdou na stejném místě.
Nemyslím si, že je to pravda. (smích) Klid je potřeba, ale tohle tvrzení je zahnané do extrému.