O pokoře, sebevědomí i rebelii! „Duo Fuksa“ má ale společný cíl

Když společně usednou do lodi, poslechne velkého bráchu na slovo. „Snažím se poslouchat úplně na maximum. Když mi řekne, abych jel delší záběr, nebo abych tolik neplácal pádlo ve vodě, udělám to. Nechci mu to kazit,“ říká rychlostní kanoista Petr Fuksa, mladší bratr Martina Fuksy, dvojnásobného mistra světa. V deblkanoi bratři ovládli domácí kvalifikaci na mistrovství světa v maďarském Segedu.

Právě z Maďarska se mohou nominovat i na olympijské hry. A to je hlavní cíl sourozeneckého dua. „Můj velký sen je říct: Byl jsem na olympiádě, opravdu,“ směje se dvacetiletý Petr. I proto výrazně přidali na společných trénincích. „Zaklekli jsme na to už někdy v polovině února,“ prozrazuje Martin Fuksa.

Cesta do Tokia 2020 vede přes tvrdou práci. Kromě nabušených svalů, je potřeba i silná mysl a disciplína. „Jestli musím bráchu kočírovat? Hodně, hodně, hodně! On je hrozně sebevědomý, úplně jiný než já. Nejradši bych mu fakt dal občas do držky,“ připouští se smíchem Martin, který má kromě dvou světových titulů i čtyři stříbra a jeden bronz. „Na druhou stranu je takovej hodně chápavej, a to, co mu řeknu, bere a snaží se to dělat. Za to mu patří velkej dík.“

#embedded:https://www.instagram.com/p/BwH_hklAelH/#

Ani Petr to však mnohdy nemá jednoduché. Instrukce mu totiž neuděluje jen starší brácha, ale taky táta a děda, kteří je trénují. „A musím přiznat, že když jsou někdy rozdílné, trošku mi to leze na nervy,“ popisuje. „Jeden třeba říká: dělej delší záběr! A druhý: máš dostatečně dlouhý záběr! Pak nevím, co mám dělat. Máťovi už nikdo nic neříká, jenom pořád mně, takže to musím poslouchat dokola. Někdy musím vypínat, protože by se to s nimi nedalo.“ (smích)

Fuksa gang

Fuksa gang ale funguje jako dobře namazaný stroj. „Možná se Petrovi něco na první dobrou nezdá, ale postupem času pochopí, že ani já, taťka nebo děda pro něj nechceme nic špatného,“ uvažuje Martin. „Jenom chceme být nejlepší, takže bychom mu určitě neříkali nějaké blbosti.“

Rozdílnost bratrských povah je možná tou nejlepší ingrediencí, kterou česká deblkanoe potřebuje. „Já jsem spíš pokornější, při zemi, držím hubu a trénuju. Brácha má větší křídla, ale sedí nám to. Pohádáme se, ale hned je to pryč. Máme všichni jeden cíl,“ líčí Martin a Petr ho doplňuje: „Má pravdu, já jsem prostě jinačí, možná víc sebevědomý, i když někdy není na co. Za to ale nemůžu, tak jsem se narodil.“

Martin chodí brzo spát, Petr občas hraje do noci na počítači a pak si ráno pospí. „Máťa je vždycky dřív na tréninku, já chodím na poslední chvíli. Všichni mi říkají, že bych si měl přivstat, ale já si radši pospím,“ usmívá se Petr.

A pak? Při domácí nominaci tahle dvojka jasně vévodí. „Všichni čuměli,“ hlásí Martin. „Před sezonou se toho stejně jako v každých sportech nakecá strašně moc, ale já rád mluvím za sebe svými výsledky.“

Foto: ASC Dukla/Ivana Roháčková