Nikdy se nevzdala. Čáslavská ovládla olympiádu i díky tréninku v pustině

Inspirativní žena, která se nechtěla vzdát ani v nejtěžších podmínkách. Legendární gymnastka Věra Čáslavská na olympiádě v Mexiku brala čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile, přestože se na Hry připravovala ve stižených podmínkách. Její příběh může sloužit i jako motivace pro všechny současné sportovce, že lze zazářit i v době, kdy je nejhůř.

Nic pro ni nebylo překážkou. Věra Čáslavská měla odjet na olympijské hry do Mexika jako největší hvězda Československé výpravy. Jenže po srpnové okupaci v roce 1968 jí hrozilo zatčení, protože podepsala známý manifest Dva tisíce slov, který nabádal k rozvoji lidového hnutí, jež by podpořilo demokratizační proces v komunistické zemi.

Z týmového soustředění v moderní hale v Šumperku tak musela utéct do pustiny. Náčelník horské služby slavnou sportovkyni na dva týdny ukryl v Jeseníkách na horské na Vřesové Studánce.

Čáslavská ani chvíli nezahálela a připravovala se dál na Hry v Mexiku, jako by se nechumelilo. Místo komfortní tělocvičny trénovala v přírodě, kde si našla i nářadí.

„Z klád, co se tam povalovaly, jsem si udělala kladinu. Hezky v mechu jsem si dělala posilováky. Důležitý byl přeskok, protože rozběh má jistá kritéria, můj byl dlouhý sedmdesát sedm stop. Odměřila jsem si ho na takové lesní cestičce. A pak v těch lesích jsem jej vymakala tak, že v Mexiku jsem předvedla skoky jako dynamit!“ vyprávěla Čáslavská pro deník Sport.

Aby si udržela fyzickou kondici a mozoly na rukou, skládala uhlí a vozila ho na chalupě do sklepa. Po dvou týdnech pak tajně odjela do Prahy, a následně i na olympijské hry v Mexiku, kde se stala nejúspěšnější sportovkyní, když získala zlato za víceboj, přeskok, bradla a prostná, stříbro pak za kladinu a v družstvech.

Svět zaujala i gestem, které vešlo do dějin. Během medailového ceremoniálu stála na nejvyšším stupínku s Ruskou Natašou Kučinskou. Organizátoři Nejdříve pustili hymnu Československa, poté Sovětského svazu. V tom okamžiku Čáslavská odvrátila a sklopila hlavu, aby nemusela sledovat stoupající rudý prapor. Symbol vzdoru, kterým neporušila žádná olympijská pravidla, vešel do dějin jako „Tichý protest“.