Napodobí obojživelnici Ledeckou? Rychlobruslařka Erbanová chce hrát v Pekingu za hokejový nároďák

Doháněla Nizozemky k slzám, když jim brala medaile v jejich milovaném rychlobruslení. A jeden cenný kov si vybojovala dokonce pod pěti kruhy. Tato životní kapitola je u konce, teď má Karolína Erbanová další olympijský sen. Tentokrát v trochu odlišné sportovní disciplíně...

Karolína Erbanová má ve sbírce cenné kovy z mistrovství světa nebo mistrovství Evropy, ten vůbec nejcennější kousek ale získala na olympiádě v Pchjongčchangu, kde vybojovala bronz. Po sezoně se rozhodla pověsit rychlobruslařské brusle na hřebík.

Sportovní duch v ní však zůstal, a tak si opět našla kromě florbalu cestu i k lednímu hokeji. Sportu, který hrála v dětství, a ke kterému má speciální vztah. „Hokej byla vždy taková moje z nutnosti odložená láska. Já jsem přešla na rychlobruslení, když mi bylo čtrnáct let. Do té doby jsem hrála hokej, když jsem si to konečně vydupala doma, že to půjdu zkusit. U nás hrál brácha, bratranci, prostě všichni, takže jsem musela jít také,” vzpomíná na své začátky Erbanová.

V hokejovém prostředí se pohybovala i během rychlobruslařské kariéry. „Hokej jsem sledovala celou dobu, co jsem byla v rychlobruslení. Na všech olympiádách jsem se byla podívat na zápasy ženského hokeje, takže hokej jsem v hlavě měla uložený nepřetržitě.”

Karolína je příkladem toho, že díky pracovitosti se můžete dostat daleko. Po konci s rychlobruslením a při přechodu k hokeji využívala hlavně své schopnosti, aby rozjela kariéru ve (staro)novém sportu.

„Musím říct, že ze začátku jsem byla velký samouk. Dostala jsem hodně možností a prostoru v klubu u nás ve Vrchlabí, kde jsem byla na ledě nejen s dětmi, ale znám i hodně odchovanců, kteří trénují nebo hrají za áčko. Různě jsem se ptala. Vždy mě něco napadlo, hlavně k té střele, protože to je pro mě specifický pohyb. Začala jsem to zkoušet a hodně jsem se snažila to okoukat. Tak jsem to dělala i v rychlobruslení, zpočátku jsem hodně jezdila za Martinou, nebo jsem později koukala na jiné sprintery. Je to jednoduché okoukání pohybu,” přiznává Erbanová.

Osmadvacetiletá útočnice se stihla v hokeji natolik vypracovat, že už dostává pozvánky na kempy ženské hokejové reprezentace. Naposledy ji povolali do Klášterce nad Ohří, kde se v konkurenci čtyřiadvaceti hráček snažila zaujmout trenéry, kteří oceňují kromě jejího vyhlášeného bruslení také to, že má ukázkový přístup k tréninku. Ten pramení z let strávených v prostředí profesionálního sportu.

„Zkušenosti hrají velkou roli asi ve všem. Když jsem byla mladší, tak jsem nerozuměla té frázi, že někdo má ty zkušenosti. A jak mu to teda pomáhá? Teď už opravdu vím. Navíc umím zacházet s tělem. Vím, jak může reagovat na nějaký trénink, když mě něco někde bolí... Většinou vím, jak to řešit. Také moc dobře chápu, co to je mít tah na branku, zacílit na cíl, který je dost daleko, držet se ho a snažit se najít cestu. Každý člověk, který něčeho dosáhl, tak jakmile jednou tuto cestu projde, je to podle mě jako když udělá jednu vysokou školu a ta druhá už je o něco jednodušší.”

Kdo by to byl řekl, že si po konci rychlobruslařské kariéry nezavřela olympijské dveře úplně. Jednu medaili už doma má, o tu další by mohla zabojovat už za rok v Pekingu. Obout by však v tomto případě měla jiné brusle.

Ženskou hokejovou reprezentaci čeká v květnu mistrovství světa v kanadském Halifaxu. Vrchol sezony ale přijde na podzim, tam se upíná veškerá pozornost. V listopadu budou české hokejistky bojovat na domácí půdě o historický postup na olympiádu. U toho by mohla být také Karolína Erbanová, která by mohla napodobit kousek Ester Ledecké - další české obojživelnice, jejíž příběh ze Zimních olympijských her 2018 se nesmazatelně zapsal do historie.

„Lákavé je to hodně. Je to takový cíl, který ne každý sportovec může dokázat. Hodně sportovců samozřejmě přidává nespočet olympijských medailí, to ale není s ohledem na cestu, kterou jsem se vydala, zatím na pořádku dne. Je to ještě hodně daleko a bude se dít hodně věcí ještě v této době pandemie. Druhá věc je, že se bude muset sejít hodně věcí dohromady a mě samotnou třeba zajímá, jaký posun budu dál v hokeji dělat, v jednotlivých pohybech a detailech. Uvidím, jakou rychlostí se budu zrychlovat v celé dynamice té hry,” říká na závěr hokejistka Erbanová.