Lékaři mu řekli, že musí skončit s fotbalem. Teď má Václav Olivík bronz ze skoku do výšky

Všechno zlé je pro něco dobré. To byla první myšlenka zlínského reprezentanta, kterému sportovní kariéru nezastavilo ani vážné zranění kolena. Na letošní Olympiádě dětí a mládeže překonal svůj osobní rekord ve skoku do výšky, a zajistil si tak bronzovou medaili.

Už od mala to Vaška táhlo k fotbalu. Začátky jeho sportovní kariéry ale nebyly vůbec růžové. Ambice stát se profesionálním fotbalistou mu zmařila lékařská diagnóza, kvůli níž se musel rozloučit se svým oblíbeným sportem. „Nebylo to jednoduché. Přestal jsem s fotbalem kvůli zranění kolene,“ vzpomínal na krušné chvíle.

Václav se sportem ale rozhodně končit nechtěl. Vyměnil hřiště za atletický stadion a věřil, že to jeho tělo zvládne. „Když jsem se rozhodl zkusit atletiku, nevěděl jsem, jestli se zranění nevrátí. Naštěstí to ale moje koleno vydrželo a sportovat tak můžu dál,“ řekl Olivík. Zlínský reprezentant se do královny sportu rychle zamiloval. První krůčky udělal v Holešově, jehož barvy hájí na klubové úrovni dodnes. „K atletice jsem si vypěstoval krásný vztah, dobře jsem zapadl i do tréninkové skupiny. Teď dělám tento sport už sedm let a jsem rád, že se mohu neustále posouvat,“ popisuje.

Dobré výkony dovedly Vaška až na letošní Olympiádu dětí a mládeže. Zlínský kraj reprezentoval ve sprintu, štafetě na 4 x 60 metrů a ve skoku do výšky. I když startuje rovnou na třech frontách, nejvíce se cítí jako výškař, přestože ho ale fotbalová minulost předurčuje spíše k prvním dvěma zmíněným disciplínám.

Před začátkem závodu si Vašek stanovil jasný cíl, přiblížit se k osobnímu rekordu, který činil 181 centimetrů. „Cítil jsem, že mám formu a mohlo by to klapnout, což se mi potvrdilo už v kvalifikaci,“ popsal své ambice pro největší mládežnickou akci v republice.

Poznejte cyklistku Terezu Neumanovou!

Skutečnost navíc byla ještě lepší, než jeho odhady a přání. Ve finále bylo na stojanech nastaveno 189 centimetrů. Když tuto výšku Vašek přelétl a laťka zůstala, spustil hotové šílenství. Trenéři přeskakovali zábrany kolem hřiště a v záchvatu emocí běželi přímo za ním. „Svůj osobní rekord jsem překonal o 8 centimetrů, což je v této disciplíně opravdu velký rozdíl,“ sdělil nadšeně patnáctiletý atlet. Osobní milník nakonec vynesl mladému výškaři bronz.

Konec fotbalového snu mu otevřel dveře k atletické kariéře. A jak poznamenal medailista: „Všechno zlé je pro něco dobré.“

Autor: Matěj Čapek