Sto let od narození rytíře atletických oválů. Čevona porážel i Zátopka

Překonával rekordy, poctivě trénoval a celý život ctil zásady fair play. Běžec Václav Čevona patřil k nejlepším poválečným atletům. Dvakrát se zúčastnil olympijských her a od medaile z Londýna 1948 v běhu na 1500 metrů ho dělilo pouhých 0,8 vteřiny.

Václav Čevona se narodil 24. května 1922 v Ružomberoku na Slovensku. Do Ústí nad Orlicí přišel sám bez rodiny začátkem druhé světové války na podzim 1939 a městu ve východních Čechách zůstal do smrti věrný.

Jako mladý student rád sportoval. V zimě lyžoval, ale jeho největší láskou byla atletika. Začínal v Sokole, ale když byla činnost této organizace v protektorátu Čechy a Morava zakázána přestoupil do Sportovního klubu Choceň.

Čevona na atletické dráze zářil ve sprintech a nejvíc se mu dařilo v běhu na 1500 metrů. Pětkrát se v této disciplíně stal mistrem republiky (1944, 1946, 1948, 1950 a 1951) a hned dvanáctkrát překonal československé rekordy v běhu na 800, 1000 a 1500 metrů.

Když mu bylo přes 20 let, porážel Čevona na patnáctistovce v přímém souboji i kamaráda Emila Zátopka, ze kterého se následně nejlepší vytrvalec na světě. Tři roky po válce oba atleti odletěli do Londýna na olympijské hry.

Šestadvacetiletý Zátopek v Anglii ovládl závod na 10 000 metrů a na poloviční trati byl stříbrný. Jeho o čtyři měsíce starší kolega z reprezentace Čevona sahal v závodě na 1500 metrů po bronzové medaili.

Během finálového závodu tehdy hustě pršelo a trať byla promáčená. Čevonu dokonce jeden ze soupeřů škrábl nechtěně tretrou do nohy a československý atlet doběhl do cíle se zakrvácenou nohou. Na třetího Nizozemce Willema Slijkhuise v tu chvíli ztratil pouhých 0,8 sekundy. Tak blízko, ale zároveň daleko byl od životního úspěchu.

Nejdůležitější je denně poctivě pilovat svou disciplínu.

O čtyři roky později na hrách v Helsinkách Čevona do finále už neprošel. Kousek od bronzu byl už na mistrovství Evropy v Oslu v roce 1946, ale opět skončil na nepopulárním 4. místě. Jeho největší výhrou bylo zlato ze Světových akademických her v Berlíně 1951.

Podle pamětníků dbal Čevona na životosprávu. Na pivo nechodil a neužilo ho ani na ponocování. U milovaného sportu zůstal i po konci závodní kariéry. Byl dobrovolným trenérem, rozhodčím či funkcionářem v atletice. Od roku 1979 do roku 1989 byl členem předsednictva Československého klubu olympioniků.

V roce 1992 byl jmenován čestným občanem města Ústí nad Orlicí. O 10 let později obdržel Cenu fair play Českého olympijského výboru celoživotní sportovní činnost a práci s mládeží. V roce 2003 byl v Lausanne dekorován Cenou fair play Mezinárodního olympijského výboru.

„Nejdůležitější je denně poctivě pilovat svou disciplínu,“ často zdůrazňoval mladým sportovcům slavný atlet, který zemřel v Ústí nad Orlicí 9. ledna 2008 v pětaosmdesáti letech.